Panická porucha 4

Já jsem ráda, že vůbec nikam nemusím a sedím hezky doma v teploučku :-) Vylezu až v pátek, páč musím jet k našim, jelikož musím na brigádu. Kampak razíte? Taky by se mi vůbec nechtělo v tomhle počasí...

no to ti věřím já jdu něco pouklidit vůbec nemám náladu. toho sněhu co napadlo máme jet odpol pryč jsem zvědavá jestli vůbec dojedem když to vidím.seš doma??

Lucíku, ten důvod k radosti upadl ve chvíli, kdy jsem zas zasedla nad učení :-) Vůbec mě to nebaví :-/

krásné ráno přeji všem. Kamčo tak to je přeci skvělý!!! tak aspon máš po ránu hned důvod se radovat!! to je fakt krásný.

Krásný den přeju Vám všem, moji milí kamarádi..Mám docela dobrou náladu, páč jsem právě volala do školy a bylo mi sděleno, že jsem napsala opravnou písemku, konečně :-) Hurááá :-) no jo, ale teď se musím zas na celej den ponořit do učení :-( se mi nechce, ale prostě musím, tu poslední zkoušku udělat chci, abych měla pokojík :-) Tak se zatím mějte, třeba se tu ukážu během dne, nedokážu bez Vás být.

Na mě tady taky někdy nereagujete, ale když mám problém, tak mi pomůžete a to je pro mě hlavní. Je jasný, že se nedá reagovat na všechno. Já si taky přečetla teď všechny poslendí příspěvky, mám tolik myšlenek, ale pak to zapomenu, když to začnu psát :-) Romčovi děkuji za přání a zároveň k tomu hulení mi napadla ještě jedna souvislost, ale to se sem nehodí. Včera v poradně všechno o.k., cítím se o.k., akorát ta zima mě letos fakt dost ničí. Ještě jsem chtěla něco napsat, ale zase jsem to zapoměla :-(, tak snad příště.

Otazka:proc se v jakemkoli clanku o cemkoli o letadlech z toho letadla okamzite stava "STROJ"?!Nehody, nouzova pristani, technicke stavy a zavady, letecke udalosti, je to jedno... O letounu je nadale vzdy psano coby o STROJI.Nehoda autobusu?! Vzdy a v celem clanku porad autobus. Auta, kamiony, kobajny, vsechno zustava. Jedna-li se vsak v clanku o letadlo, toto se vzapeti po uvodniku stava STROJEM.Jedna se o nejake novinarske klise, fetis, uhranuti, posednuti?Za uspokojujici a opodstatnene vysvetleni tohoto fenomenu predem dekuji.

No, už toho moc nenapíšu, ale určitě se hodí připomenout nejúčinnější způsob boje proti PP, který prokazatelně vítězí, a to je radikální změna svého dosavadního života, čili obrátit svůj život vzhůru nohama... Pak jsou tady různá další "havarijní" řešení, mezi které patří určitě osvědčené vědomé uklidňování dechu ve chvíli, kdy to na člověka jde, snažit se dýchat ani zpomaleně, ani nijak uměle, ale úplně normálně, jako by se nic nedělo... Mozek se může vzpírat, že je podváděn, že se nic neděje, ale plíce to akceptujou a předaj do mozku, páč v dané situaci mozek trpí "jen" na odkysličení... Mezi další pomůcky patří AD, která beru i já a budu je brát i nadále, dokud se nezmůžu sám na nějaké skutečné řešení situace... Ale taky je pravda, že spoustě lidí antidepresiva pomohla a není jediný důvod nenavštívit psychiatra a nenechat si je napsat, pomáhají účinně, jen zatím nevím, nakolik spolehlivě do budoucna, o tom si popovídáme, až je vysadím :-)Moničko, hlavu vzhůru a piš sem klidně i o těch nejbanálnějších problémech! Lidičky, co jsou tady, Ti poradí se vším, s čím budou moct. :-)

Ahojky holky a klucí,času málo, už ani číst nestíhám, sorry. Vítám spoustu nových "členů". Welcome Monika to panic disorder club ! Byl jsem se trochu exponovat na horách a věřte, že skoro dva kilometry dlouhá lanovka na Pustevny se dá přežít, i když celkem často mrcha zastavuje, a pocit, že se již nerozjede a vy budete patnáct metrů nad zemí čertví jak dlouho je jako z pp hororu. Ale přeci všichni víme, že atak má konečnou délku trvání a nějaká lanovka nás nerozhází, že ano :-). Zahlédl jsem diskuzi o AD a alkoholu. Ze začátku léčby - první měsíc, fakt nedoporučuji. Osobní zkušenost je taková, že při braní SSRI je pak konzumace alkoholu možná v jakémkoliv množství, deprese z alkoholu se dostavují v daleko menší míře a celkově se cítíte "po" lépe. Bohužel podstatně dříve nastupuje ztráta paměti, takž na to pozor. Ovšem proces střízlivění sám o sobě i bez současného braní AD celkem snadno provokuje atak, takže také tohle mějte napaměti. Prostě komu to nedělá dobře, ať raději nepije. Minulý rok byl pro mě z hlediska pp hodně krizový, ale také, hlavně díky této diskuzi, maximálně objevný. Hledal jsem, jsa ryze technický typ, mechaniznus vzniku a působení pp. Největší můj "objev" spočívá v tom, že zejména (zásadně) je pp ovlivňována tím na co myslíte a to především na co myslíte často (dlouhodobě). Tedy podvědomí strach z pp ji umocňuje v pozici vládce nad vámi. Ostranění tohoto "přemýšlení" nad pp u mě eliminuje ataky až k nule. Nejde to samo, furt znova a znova naskakuje co kdy, co kdy, atd., ale vědomí, že kdyby přece jenom něco, no tak vlastně nic je super.Mějte se krásněAlbert

Moničko, jejku, příběh jako vystřižený, nacházím se v něm v mnoha situacích... S těmi drobnými rozdíly, že třeba jsem se nevyhýbal místům, kde mě předtím dostal záchvat, ale pokaždé jsem si tam na ten záchvat vzpomněl... U mě to bylo trošku jinak, jak už tady vědí, já prostě najednou "dostával infarkt" a poznání, že se jedná o PP, tedy jen o nějakou poruchu práce nějaké chemické látky v mozku, mě vlastně vysvobodilo ze strachů...

Leníčku, Lucko, no na moje úvahy tu taky prakticky nikdo nereagoval a nic si z toho nedělám. :-) Prostě to tak je. Možná v nich nebylo ani na co reagovat. ;-)Souhlasím se všemi protivníky marihuany. Ve mě jsou prostě silnějc zakotvený ty nepříjemný zážitky s ní a tak mě nikdo nepřesvědčí a ani sám jí nebudu nikomu doporučovat. Vždycky záleží, s kým se hulí a kdy a kde se hulí, nesmí bejt žádnej stres atd., tak jsem to vždycky tvrdil, ale už se mi dlouho nestalo, abych s ní nesváděl v podstatě pořád boj, tudíž je to špatně. Pokud jde o mě, tak na rozdíl od alkoholu. Takže nedoporučuju a nenamlouvám.

Irmo a Neli! Jéééééé, čauky holky! Jde ste spaly tak dlho??? :-)))

...... No, přátelé, tak přihazuju něco veselšího: nemůžu to vydržet a toho PP Oscara Ditunce posílám za výrok: "Já ti něco napíču..." :-)))))))))))

Moniko, toš... vítej z ciziny! Vidím, že PP nabývá mezinárodních rozměrů :-))..."....necakany naval strachu, na ktory vobec nebol dovod, co som si aj uvedomovala, zimnica, triaska, nevolnost, busenie v hrudniku, zaludocne krce, pocit straty kontroly nad vlastnym telom, plytke a zrychlene dychanie, pocit akoby vsetko okolo mna bol len zly sen a nerealne - nutkanie uniknut z danej situacie) Naše milá: to, co zde popisuješ, splňuje téměř všechny atributy PP :-((Klaustrofobka jak vyšitá! Pravda, moc se také nemluví o tom, že PP doprovázejí nezřídka i průjmy, a to buď před, anebo až po nějaké akci, které se vědomě obáváme. Sužuje nás totiž strach, že "to" nestihnem, který proces paniky startuje. To samé se týká i čůrání, nebo jen spíše nutkání k němu. V homeopatické medicíně se - pro tyto případy - doporučuje lék Gelsemium 5 CH, nazývaný též lékem "nervozních studentů" :-))Zabírá, doporučuju. Zvláštní je u tebe "vazba" PP na prodělanou otravu - i o tom jsem už slyšela... "Části" traumat si leckdy s sebou táhneme i dál: otrava sice byla vyléčena, ale strach z vysilujících průjmů - spojený mnohdy s komplikovaným vyhledáváním WC - ti zůstal. Dost možná, byl i prapříčinou vzniku paniky (???). Hypnóza je v léčbě PP velice účinná, leč její efekt nebývá, bohužel, dlouhodobý. Proto ti doporučuju návštěvu psychologa, nebo přímo psychiatra. Měla bys u sebe mít lék první pomoci - nějaká anxiolytika, a to pro případ, že by se ti tento stav náhle vrátil. Zabírají do několika minut. Dost možná, že už tě panika nikdy nepotká :-))).... ale pro sichr a klid! Báj!!! :-))

Ahoj Monika, co popisuješ důvěrně znám, taktéž většina ostatnich tady na chatu.Pomoc jest jediná nejúčinnější-psychiatr a správná volba antidepresiv, která- až po počátečních možných nepříjemných pocitech začnou zabírat-dovolí člověku se strachem , úzkostmi a panikou podnikat se sebou něco dalšího, např. navštěvovat psychotrerapeuta, který se specializuje na PP s agorafobíí(tu máš taky, viz strach cestovat, obchody apod..), či zajít na kineziologii apod. důležitá je tu v akutní fázi souhra všech okolností, tedy medikace, terapie,sebezapření-touha se uzdravit, změnit, a hlavně podpora nejbližších.Ta však nebývá tak častá, nebot kdo nezažije-nepochopí,jen kroutí hlavou, co to jsme zač...jaké strachy jet busem či do hypermarketu vyrazit na "výlet"...?! Zas ale se podpora blízkého, např. přítele, manžela nesmí stát"podporou", tj. nepřehánět vůči nám pomoc ve smyslu tom, že bude za nás vykonávat vše.Je to sice dočasně příjemné a uklidnující, jenže nekonečné, NELÉČÍ TO , jen časem přinese potíže ve vztahu.VEL´A ŠŤASTIA:-)

Čusky Mončo,u mě stále přetrvává to co jsem sledoval už od puberty. Prostě někdy se to tak nakupí, že začnu problémy neřežit. Viz práce mám každé ráno problém tam vůbec vyrazit zatím mě naštěstí nevyhodily a po třech měsících doma se snad příští týden dovím co mi dají jako novou náplň práce.Ale jasně si uvědomuji jak je v tomhle stavu lehké přijít o práci.Někdy se prostě zavřu doma a nec neřeším pak mám z toho odpoledne špatné svědoví k večeru se nalije energije a začnu makat.Přesto jsem i v takových stavech často dokázal řešit stresové situace, které by byly síla i pro běžného smrtelníka.Takže jistě to jde překonat enem přijít jak na to.Mi pomáhá až to, že nastane sutuace ve které si řeknu už nemáš výběr musíš a pak jde všechlo lehce a rychle.Počku na Rokytku

Mam 23r a uz dlhsi cas (viac ako 3 roky) zijem v Manchestri. Vo february minuleho roka som prekonala otravu z jedla. Pri tejto chorobe som mala caste hnacky a taktiez som casto zvracala. Po ukonceni marodky a navrate do prace sa mi par krat stalo, ze som pocitovala zvlastnu nevolnost, ktora prisla akoby z nicoho nic. V ten isty moment mi hlavou prebehly myslienky, ze opat dostanem hnacku a nebudem mat cast dojst na toaletu. Zo zaciatku som tomu neprikladala velku vahu, lebo som si myslela, ze to ma nejaky suvis s prekonanou otravou. Ked sa vsak tento pocit dostavoval coraz castejsie a castejsie, tak som si zacala uvedomovat, ze nieco nie je v poriadku. Vsimla som si, ze najcastejsie sa tieto pocity dostavovali pri cestovani v autobuse a najhorsie to bolo rano po ceste do skoly - kedze dialkovo studujem. Zacala som hladat na internete rozne zdravotnicke clanky opisujuce to co som prezivala ja. Z tych som sa dozvedela, ze by to mohli byt zachvaty paniky (alebo General Anxiety Disorder - Vseobecna Uzkostna Porucha). Kedze, pravdepodobne ako kazdy clovek, ktory nieco podobne po prvy krat zazil, som si nechcela pripustit, ze JA by som trpela nejakou mentalnou, psychologickou poruchou, odkladala som navstevu lekara. Moj priatel mi dohovaral, aby som vyhladala odbornu pomoc, ale ja som to tvrdohlavo odmietala. A tak ma tieto pocity (necakany naval strachu, na ktory vobec nebol dovod, co som si aj uvedomovala, zimnica, triaska, nevolnost, busenie v hrudniku, zaludocne krce, pocit straty kontroly nad vlastnym telom, plytke a zrychlene dychanie, pocit akoby vsetko okolo mna bol len zly sen a nerealne - nutkanie uniknut z danej situacie) zacali prenasledovat coraz viac a viac. Az natolko, ze som svoj kazdodenny zivot zacala prisposobovat danym okolnostiam, zacala som vymeskavat skolu, taktiez pracu a vyhybala som sa situaciam o ktorych som vedela alebo som predpokladala, ze by mohli vyvrcholit zachvatom. Vtedy som uz zacala pocitovat nevlolnost aj v supermarkete, na ulici... Vtedy som si konecne povedala, ze takto to uz dalej ist nemoze. Myslela som si, ze koly mojej absencii by som mohla byt vylucena zo skoly a taktiez dostat vypoved v praci. To bolo asi tym hlavnym dovodom, ze som sa rozhodla navstivit lekara. Ten mi len potvrdil moje obavy a povedal mi, ze na zaciatok by mi odporucal navstevy psychologa. Jediny den, na ktory som sa mohla objednat ku psychologovi bol utorok o pol druhej poobede. Kedze to bol prave ten jeden den v tyzdni, ked som mala skolu tak som si nemohla dovolit tento termin vyuzit. Zacala som hladat nejakeho ineho psychologa, ktory by mi mohol pomoct, ale tuto v UK su dlhe poradovniky na pohovor so specialistami a tak mi to trvalo dost dlho, kym som niekoho vobec nasla. Medzi tym mi lekar predpisal lieky, ktore sa volaju Propranolol (betablockers - ako sa tato forma lieku vola v anglictine) a maju ten efekt, ze spomaluju rychlost srdca a mali by pomoct pacientom s panickym strachom. Az teraz som v stadiu, ked som konecne dostala volny termin a mala by som ist k psychologovi buduci stvrtok. Kedze tento zdravotny problem je velmi neprijemny, tak pocas predlheho cakania na to, kym si lekar na mna najde cas som sa rozhodla vyskusat alternativnu medicinu a navstivila som jedneho hypnotizera. Zatial som ho videla dva krat a povedala by som, ze aj ked som nepostrehla nejake velke zmeny v panike, citim sa ovela lepsie po psychickej stranke. Mam pocit vacsieho uvolnenia, nie som az taka nervozna a roztrzita. Tento liecitel mi povedal, ze po dalsom stretnuti by som uz mala byt v poriadku. No to dufam. Myslim si vsak, ze hlavnym faktorom pri tejto forme liecby je vasa viera v uzdravenie. Taktiez som niekde citala, ze za tento problem zodpoveda mala cast mozgu, ktora sa vola Amygdala - male teliesko v tvare mandloveho orecha. Tento kontroluje nase emocie pri strachu a nervozite. Kedze pri panickom strachu si clovek sustavne v duchu hovori, aky ma strach z danej situacie, ktora vyvolava zachvat, ze takto vysiela vlastne signaly ktore sa ukladaju v tomto malom organe a stavaju sa akoby prikazom na to, ze vzdy v danej situacii tento maly ustroj vyvola ako obranny ritual pocit strachu - podobne ako pri nervozite sa nam zacnu potit ruky a pod. Prosim, ak ma niekto skusenosti s podobnym problemom alebo pozna nieco co funguje na jeho zastavenie, napiste svoj prispevok do tohto fora!!!!! Ak ste prezili zachvat strachu urcite viete, aky neprijemny je a ako zufala je potreba zbavit sa tohto neziadaneho pocitu. O par tyzdnou sa prvy krat od kedy zacali tieto moje problemy chystam letiet na navstevu domov a mam obavy, ze opat dostanem zachvat. Prosim, pomozte!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Jirko,ono s tím "hodnocením" máš rech. Já jednou chodil s BI holkou a scháněl jsem pro ní kočku. Ale je to bezva když si můžete sednou do prostřed náměstí a sledovat s ní ženské a hodnotit komu se která líbí a ještě se dráždit tím kdo by co s ní udělal;)

Čusky Breberky,Kamčo, vetšina lidí potřebuje určitý prostor ať už je to holka neb kluk. Enem občas se najde človíček, kterému vyhovuje se uzavřít do mikrosvěta s rnrm s tím drukým, ale to je fuck nezdravé. To už je spíše závislot na tom druhém.Jinak holky to je docela zajímavá debata o tom kdo po AD připbral neb zjzbl. Já už vážím od 15cti svých 55kg/172cm max jsem vážil 58kg a to jsem posiloval a žral jak kyselina :)) Ajni Rajko Doleček to nedokázal zvýšit :) Nuž alespo? si neodrovnám klouby :) Hold úsporný odlehšený prototyp 70tých let:)Docela jsem uvažoval, že si do kaufu zajdu nechat změřit hladinu tuku v těle :)

Miss-som ti mail poslala uz predvcerom tak teraz neviem.U nas je tiez chladno aj snezilo trochu.Co sa tyka mna tak da sa.Neviem ako ty ale ja by som hladna vobec nezaspala.Idem asi aj ja do postele ak ty ten mail neprisiel tak ty zajtra napisem.Maj sa pekne.