Depersonalizace,derealizace -život jako

Je to hezký Sandro...umění jako vedlejší produkt psychické poruchy...jenom nevím jestli ta bolest za to stojí...chjo

Uprostřed temné mlhy uvízla jsem,
je tak hustá, že ani nevím, kdo a kde jsem.

Vše je jiné než zdá se být,
nikdo nevidí to, co já téměř denně musím zřít.

Vše v temné mlze mizí mi v dáli,
necítím nic, kdyby jste se mě náhodou ptali.

Úsměvy na rtech tvoří se těm, co neví, co je to žít s cizím tělem.

Kde je mě počátek, kde je mě konec,
kéž by tomuto jednou provždy zazvonil zvonec.

Není to pohádka není to klam,
ztrácím se v mlze, již celá jsem tam.

Hledám svou hvězdu, co chránit mě má,
prosím tě hvězdo, vrať mi mé tělo, abych mohla žít, tak jak se má!!

Ahoj Libore, nevim, zda tyto stranky jeste nevstevujes, pokud ano, tak snad trochu stesti pri mne bude stat. Muzes prosim napsat, co a jak Ti pomohlo se tohoto pekla zbavit? Bojuju s tim uz 3rok 2x hospitalizace, take mi to prislo po panikach. Budu stastna za informace. Dekuji
muj email gabrielak"atlas.cz

Ahoj,chtěla bych se zeptat,jestli mi můžete někdo doporučit lékaře nebo nějakou kliniku,kde se zabývají depersonalizací.díky.

Ahoj Adame,
tu básničku si klidně můžeš zkopírovat, dyť už jsem jí vlastně uveřejnila..tady a nebojím se toho,že ještě nějakou ve chvílích krize složím....

Nenašel by se tu někdo zdatný v angličtině a nepřeložil ten první příspěvek tady: http://www.dpselfhelp.com/forum/viewtopic.php?t=9470&postdays=0&postorder=asc&start=0

?

Ahoj Sandro,
nechtěla bys uveřejnit nějakou svou básničku na depersonalizace.unas.cz?

Kdyžtak napiš na dpdr"email.cz

Jo, kdyby někdo někdy chtěl pokecat na ICQ, tak mé číslo 448-781-067
Přeji vám zdárný a hlavně úspěšný boj, a nepřeji to jenom vám, ale i sama sobě..
pa Sandra

Ahoj, já sama trpím panickou poruchou, když mám slabší ataku, tak se projeví v podobě deperzonalizace, nesnáším to, ale než záchvat paniky, tak raději DP. Ve středu mě DP postihla naposled a tak jsem se z toho alespoň vypsala básničkou:
Jak závidím těm, kdo v noci klidně mohou spát. Já zase byla pouličním lampám hold vzdát.
Pak svlažila jsem studenou sprchou své tělo,
co by rádo duši svou zpátky mělo.
V odlesku hlubin shlédla jsem svou pokřivenou tvář, co ztratila poslední životní síly zář.
Z posledních sil jsem se podívala na ruce své, proč zase vypadají jako by nebyly mé?
Proč toto potkává mé tělo?
Proč není s duší za jedno?
Strachem ze tmy se dříve mé tělo chvělo
teď před strachem do tmy se ukrylo, by nevidělo svou pokřivenou tvář, chci cítit své tělo a to už napořád!

Práce jakž takž. Když pracuju, funguju normálně. I kolektiv celkem zvládám. Právě že mě zaráží, že s lidma se normálně bavím, směju a pohoda.

Venku to je horší. Pomáhá mi cekem spánek. Je to ale děs. Kéž by někdo vynašel na tohle nějaký zaručený lék.

Co tvoje DP a práce (nebo škola) , snáší se ?

DP/Dr mám taky nejhorší venku .
S prací jsem to myslel tak že jsem se docela dlouho domníval že pokud bych se nemusel strasovat a vyčerpávat v práci a šel s DP marodit tak by se mi dost ulevilo a bylo by mi líp, v podstatě se mi dělalo totálně zle jen z představy, že zas půjdu do práce ... na podzim jsem ale marodil skoro dva měsíce s něčím jiným a musel jsem být zavřený jen doma, což bylo asi ještě horší ... takže teď se mi do práce chodí trochu snadněji (brzy to asi přejde , až se zas nakumuluje únava)

Doma ještě horší? Jak to myslíš, Michale? U mě je to poslední dny nejhorší asi venku.

Představa že může být něco horšího není úplně od věci , někdy když potkám mentálně postiženého člověka , tak mi jaksi až fyzicky dojde , že přece jen mám ještě spoustu prostředků - zdravý rozum a nejsem na tom až tak zle ...
Nebo v práci je to víc snesitelné (i se všemi DP problémy) , až když člověk pochopí že doma to může být ještě horší...

DOST si posledních pár dnů říkám pořád, ale nepomáhá to.

Řekli jste si někdy už DOST? Takhle dál ne a ani náhodou? Uělám cokoliv, připustím si cokoliv, jen aby se tohle všechno změnilo?

Nic přeci nemůže být horší než depersonalizace, nebo jo?

A jestli přeci jenom něco horšího je, tak bych tu depersonalizaci měl asi trochu rád. :)

Mám pocit, že se plácám odnikud k nikam. DOma je to fajn. Ale jdu třeba se zsnámými poulici, normálně se bavíme a já si co chvíli v duchu položím otázku "Kde to jsem a co tu vlastně dělám? A ten veselý zábavný člověk, to mluvím opravdu já?" a uvnitř mě to trhá.

Chtěl bych aspoň na malou chvíli zažít záblesk původního neDP stavu...

nerozumím ti úplně docela ale zasmál jsem se docela:)
jo existenciální myšlenky DP moc nesvědčí (nabo spíš svědčí) , většinou je lepší je držet v hranicích obyčejného každodenního života , či jak bych to řekl...
na to co jsi napsal mně zasociovala jakási definice svobody , o které kdosi řekl že to je stav podobný šílenství ve kterém si člověk uvědomuje prázdnotu svého bytí ( či jak to bylo...)
možná od tvý věci ale taky jsem si nemohl pomoct to nenapsat...

Jak se zdá, všichni depersonalizovaní se šli derealizovat někam jinak, tak si budu povídat sám se sebou ;-)

Někdy mě napadá, že DP jsou takové pootevřené dveře někam. Jakmile začnu intenzivněji myslet, kde jsem a co jsem, začnuo se otevírat víc a já s děsem prchám zpátky na relativně pevnou zem. Nešlo by to i obráceně? Najít ten zasutý spouštěč a pozpátku se dostat na počátek a pak ty dveře zabouchnout? Kecám blbiny, co, ael když já si nějak nemůžu pomoct...

Takže se nikdo nepřihlásil? No to je blbé. Já bych docela rád osobně pokecal s někým podobně - až se mi příčí napsat postiženým. Fórum je fajn, ale ty odezvy. Kdyby měl někdo zájem, moje ICQ je 467572687.