Co přináší nízká sebeúcta?

Nízká sebeúcta může vést i k úzkostlivosti a zmatenosti, takže pak snadno dochází k nedorozuměním a ve větší míře se objevuje sklon k neobjektivnímu „filtrování“. A to vede ke zkreslenému vnímání sebe sama i druhých.

Člověk s nízkou sebeúctou se může chovat velmi pasivně, anebo naopak agresivně - rychle se pokusit udeřit jako první, než bude sám zasažen, rychle odmítnout druhé, než bude sám odmítnut.

Aby ochránili sami sebe, schovávají se za hradbu nedůvěry a topí se v pro člověka strašném moři osamocení a izolace.

Svým vlastním schopnostem přisuzují velmi malou hodnotu a často popírají své vlastní úspěchy.

Je pro ně obtížné stanovit si nějaké cíle a řešit problémy. Jejich sebedůvěra je malá a objevuje se u nich nechuť se o cokoli pokusit kvůli strachu ze selhání. Následkem toho pak pracují pod rámec svých akademických a společenských možností.

Konstantně pak počítají v životě spíše s tím horším a jejich sebeomezující přesvědčení se stává sebenaplňujícím proroctvím.

Existují také mnozí lidé, kteří dosahují naplnění svého akademického potenciálu, neustále se však potýkají se strachem ze selhání a snaží se o dokonalost, což brání tvořivosti a experimentování. Taková osoba si může stanovovat nereálné cíle, a tak si při každém selhání neustále potvrzovat, že „není dobrá“.

Zdroj: Deborah Plummer - Budování sebeúcty, nakladatelství CPress