Panická porucha 4

Coalko, něco jako školní fotku máme z prvního srazíku, kde jsme se fotili před fontánkou :-) ale je fakt, že třída se 7 dětima není zrovna největší... snad se nás někdy sejde víc jak 7 :-)S tričkama souhlasím :-) aspoň pro ty srazy by to bylo zajímavý :-)

Teda vy jste mě dali.Než bych se věnovala účetnictví a vyplňovala velice záživné formuláře pro statistický úřad, sedím od rána na doktorce a čtu si vás.Není co dodat, vše bylo řečeno.Jen bych řekla Ditě, to co udělal tvůj manžel, bylo myslím moc rozumný.Člověk asi potřebuje něco jako ránu do palice, aby začal se sebou něco dělat.A lítost nám moc nepomáhá.Ještě jsem se chtěla zeptat Alberta na radu ohledně Denibanu, ale mám už plnej kancl a musím končit.

Rokytňačko - (hérdek to už je jako želva :)))Na ty trika by to chtělo raději to "I fuck my panic" a na záda nick.Anebo si rovnou uděláme maturitní trička ? ;)Doufám, žes včera Klokanku moc nezřídila :);)V Austrálii se přý říka ožrat se jak klokan...tuš to musala býti kompinace Klokánky a Opičky :))))

Coalo, ty teda po ránu sršíš :-)))A co trika s PP, abysme se všicí poznali?

Jejka Dandy já cu Igračka a chci a chci a chci :)Jinak oblíbenou Teslu Rubín jsem měl ještě před dvěma lety :)))

Hééj breberky,já mám zas po druhém probuzení nápady :)Jelikož jsem si uvědomil, že nevím jak kdokoli z vás vypadá, tak první asociace která mě napadla byla, že by to chtělo na srazíku udělat, klasickou školní fotku, kde ve předu bude sedět někdo s cedulkou "PP 4" :))

trocha nostalgie pro nás starší...virtuální socialistický obchodhttp://ekonomika.idnes.cz/ekonomika.asp?y=ekonomika/od.htm To jsem se zasnila:-)))

Kamčo, můj psycholog taky vyučuje psychologii na škole, tak jestli nehledat ty dobrý psychology mezi vyučujícími:-)).Tak já jsem se zase dozvěděla před chvilkou od mý kámošky pěknou zprávičku!! Náš jediný psychiatr, který v našem malém městečku ordinuje, je v Bohnicích!! Zbláznil se:-))), hmm, dělal z lidí závisláky a asi to neunesl:-((.

Ahojík kamarádi...Teda já misto toho, abych počítala matice, tak pročítám vaše přízpěvky :-)Romčo, to s tou psycholožkou mě docela překvapilo. Je to od ní docela hnusný, když sama nic podobnýho nezažila a ještě horší je to tím, že právě psycholog by nás měl chápat, když to studoval.. Já měla úžasnou psycholožku, která se mi snažila porozumět a nikdy mě neschazovala. Byla hrozně milá a sympatická. Škoda jen, že to byla psycholožka, která k nám dojížděla na gympl a sama neordinuje. Učí totiž psychologii na pedagogický fakultě. Já mám zas takový divný zkušenosti s psychiatričkou. Je to taky sympatická paní, jenže je fakt, že jak jsem byla zvyklá na psycholožku, očekávala jsem něco jinýho. Vždycky k ní přijdu, akorát se mě zeptá jak se mám, napíše prášky a jdu zas pryč... Tak nevím, co si mám myslet. Sice je sympatická, ale kdyby mi napsala třeba na rok prášky a já tam vůbec nemusela, mělo by to stejnej efekt jako když tam chodím jednou za dva měsíce...Evinko Rokytěnko, to je fajn, že ses s kámoškou tak pobavila. Jen doufám, že nám do té Austrálie neutečeš :-) moc bys nám chyběla!! Sice internet je i v Austrálii, ale nevím nevím, jak bys z Austrálie dojížděla na PP slety :-))) Už se mooooc těším až tě zas uvidím! Teda samozřejmě se těším na všechny, co dorazej!! DOTAZ: Bude se konat ten odloženej srazík v Olmiku???

Ditul, ještě něco, i já jsem měla období, trvalo asi tři měsíce, že jsem nemohla vůbec sama nikam dojít, moje máma za mě chodila nakupovat, bála jsem se sama v noci doma. Myslela jsem si tenkrát, že je to napořád, ale naštěstí jsem v tý době objevila svého skvělého psychologa a ten mě z toho nejhoršího "vysekal"..díky profesionální terapii.

Romano, ta psycholožka nebyla asi psycholožka, ale je škoda, že jsi nehledala dál a nechala ses ohradit hned prvním neúspěchem:-((, já mám bezva psychologa, ale současně jsem chodila ještě k jedný ženský, to se nedalo vůbec srovnat!!! Taky jsem tam brzy přestala docházet.Dandy, i já trpím chorobným strachem o děti, dnes už dospělé, i Romana by mohla vyprávět..Coalo, AD neberu..Ditul, kdybych prožívala ty stavy, co jsi popisovala, určitě bych po těch AD taky sáhla. Jen mě zarazila věta tvého muže, ta by mě asi porazila..Ovšem je pravda, na každého platí něho jiného. TAky nesnáším, když mě někdo lituje, nechci soucit, ale pokud mi není dobře, nevidím důvod, proč by třeba do obchodu nemohl zajít někdo jiný. Vždyť muž, když onemocněl, taky jsem za něj vyřizovala všechny záležitosti.Prostě když se necejtím, třeba se mi motá hlava, mám silné ES, požádám někoho, ať obstará nákup za mě a je to, tímhle se už nezatěžuji a už vůbec si nedělám výčitky, že jsem neschopná.Mějte se všichni!!

Romano: "Pořád říkala něco, jako, že je vidět, že přesně vím, co mám za problém - obsese, úzkost a prý když to vím, tak proč to vůbec dělám. "Tak to byla vskutku erudovaná psychiatryně! :-(((((( Nejhorší je podceňovat bolest druhýho. Ty se smažíš v ouzkostech a ona ti je poníží - ať vrátí diplom, čúza. Říkat člověku s obsesí, kerej třeba furt dokola uklízí, aby toho nechal, že už je dostatečně vygruntováno, je jako říkat topícímu se, aby se naučil plavat. /To hrozí i nám, neplavcům, co máme "PP na vodu" - viď, Coalo?/Toš všem hezkúúúúúúúú středěnku!

JA CHCIIIIIIIII DO ITALIE NA JIH........

Moji nejnejnejmilejší! :-)))) To je děs, já vás nestíhám číst! Včíra sem si dala super voraz, zapařila sem s kámoškou, s kterou sem bydlela na koleji....... a jež to poté nabrala do Austrálie.... no to byla po letech zase jízda :-)))).... ale moc mne to vzpružilo a naladilo! Já chci do Austrálie! :-))Co se týče toho litování a soucitných slov, tak tím se dosti zhusta zabejvaj homeopati. Například já sem v homeopatickým typu Natrum Muriaticum (mořská sůl) a mám přímo ve svém "obraze", že mne soucit táhne ke dnu! A je to pravda.Davide, odpověď, proč se ti ty stavy dějou JEN před usnutím, nebo lehce po usnutí, je z psychiatrického hlediska jasná: strach ze smrti. :-((

Romane, něco hodně podobného, jako Tobě s Tvým známým lékařem se mě stalo s psycholožkou.Když jsem začala chodit k psychiatričce, začala jsem zároveň chodit i k psycholožce, byla sice milá, ale chovala se tak, jako by vůbec nechápala. Pořád říkala něco, jako, že je vidět, že přesně vím, co mám za problém - obsese, úzkost a prý když to vím, tak proč to vůbec dělám. Prý ať si řeknu, že na to nebudu myslet a tím se to vyřeší, ale to právě nešlo na to přestat myslet, to jsem si říkala sama pořád, takže jsem k ní přestala chodit a od té doby jsem se už neodvážila žádného psychologa vyzkoušet.Dandy, zvířátka a děti - to je taky moje, proto jsem ani neotevřela to, cos mi poslala, bylo by mi z toho špatně a musela bych na to pořád myslet. Nejsem masochista, taky jakmile dávají v televizi zprávy o týrání, nikdy se nedívám.Ale poslední léta už se do problémů jiných moc nevciťuju, asi je to tím, že jsem měla dost svých vlastních.

Tady pořád sněží a sněží. Celkem nechápu...už je to skoro týden a tady jsou cesty a chodníky v naprosto hrozném stavu. Pomalu se v tom vůbec nedá chodit.Ráno když jsem šla do práce, tak chodník vede kolem rodinných domků a asi 3 metry přede mnou šla nějaká paní...a najednou těsně za ní šups...obrovský kus sněhu ze střechy. Teda ta měla štěstí a já vlastně taky...o chvilku pozděj... Kdoví jestli by se něco stalo...je to namrzlé a opravdu to byla pěkná hromada. Tak jsem pak zbatek cesty čučela po střechách a je to fakt docela riziko...na některých jde vidět, že už to drží jen tak tak.

Kesonka už tady dlóóóóuho nebyla. Nevíte co je s ní?A taky Gabika?

Misska, už si veselšia?Jinak k tomu názoru Misska versus Ditule...myslím, že každý z nás potřebuje individuální přístup. Na Ditu možná platí tohle, líbí se mi, že ačkoliv jí to řekl "drsněji" objal ji a přijel za ní.Já ale potřebuji taky jiný přístup. Nechci aby mě někdo litoval...to ne, ale potřebuji pochopení. Můj muž o všem ví, chová se ke mě pořád stejně. Ale vždycky mi říká, že když to na mě přijde, mám k němu přijít a přitulit se. Nabídne mi, že pokud budu chtít bude chodit do obchodu se mnou atd. Já ale vím, že si to tak daleko nesmím nechat dojít, takže samozřejmě, chodím kam potřebuji i sama. Ale potřebuji vědět, že když bude nejhůř je se mnou a pomůže mi to překonat. V podstatě se nám život nějak moc nezměnil od té doby co mám PP...já ale potřebuji psychickou podporu, toleranci a něhu.Ale určitě je to individuální...každý potřebuje něco jiného.

SORRY COALA TO O TOM STRACHU BYLO PRO DAVIDA

Davide, důvodů. proč se Ti to děje zrovna před spaním může být spousta. Myslím, že v tomhle by Ti mohl pomoci nějaký psycholog.