interupce

Potřebuji se zeptat jestli me na po interupční vyšetření mohou vzít i jinde než kde mě operovali ??? prosim o odpoved

Take jsem mela mini, a uz by tam vickrat nesla. Ty nervy pred tim, ten stres, to se neda popsat. Byla jsem mlada, bylo mi 19 let, pritel studoval, ja nedelala nic, pry jsme meli zit u jeho rodicu...on to stejne nechtel, a tak jsem sla. Kdyz mi delali ultrazvuk, chtelo se mi utect. I ten malinky zarodek ve me vyvolal neco neskutecne materskeho. Pote jsem se zaprisahla, ze i kdybych do toho vletela nevim s kym, tak uz na to nikdy nepujdu. Je to hnus, ale vim, ze delat se to musi. Ted jsem vdana, stastna, deti jeste nemam, ale uz se tesim.:-)

Nevadí aspon neco,nekam se obednám a snad me vezmou moc sjme si s pani doktorkou nepadly do oka. Ne že bych bych vybíravá spíš jde o vztah doktorky-i interupci...Všichni si myslí že když jsem si to nechala vzít tak mi na tom nezaleželo a to neni pravda :(( ale nemohla jsem si to nechat..Bylo by neštastné,studuji takže by muselo být pořád po babičkách a vláčeno nevim cim..to ne proste.. Zákrok trval dve hodiny uspali me a když jsem se vzbudila za chvily jsem mohla domu, ale musel pro mě nekdo přijet...

Miniinterrupce se provádí do 8 týdnů těhotenství, počítáno od prvního dne poslední menstruace.

muzu jit na tu mini-interupci kdyz uz jsem v 2 mesici muj pritel me nechal a ja si to nechci nechat bych to sama nezvladla

Nevím jak dlouho tam byla Alenka, ale obvykle se ráno nastoupí do nemocnice, odpoledne se probereš z narkózy a večer jdeš domů.

mohlo bych se prosím zeptat, jak dlouho jsi byla na té mini-interupci dnů v nemocnici? děkuji

Čtyři týdny? To by jsi akorát měla jít na následnou kontrolu; jestli si tě neobjednali, tak se objednej sama (protože když to vynecháš, tak riskuješ všechno možné, od nepodchycených problémů s děložním čípkem až po neodsáté dvojče).
Jinak podle popisu mi to přijde jako normální špinění při rozhašeném cyklu (který tedy po interrupci rozhašený JE), ale taková dg přes net je nic moc, žejo.

Dobrý den,před měsícem jsem bohužel musela podstoupit mini-interupci. Po cca 3dnech jsem přestala krvácet a odešli lehké bolesti po operaci,Bohužel se mi stáva tak jednou za týden že krvácím,ale jen někdy,a zdá se mi jako by to ani nebyla krev ale taková tmavo-hnědá až červená voda. Můžete mi poradit co to může být ? Pohlavní styk jsem samozdřejmě neměla jak mi řikali doktoři,pouze se sprchuji a tak dále dodržuju vše co mi řekli.. děkuji za odpověd,po interupci jsem cca 4 týdny.

Já znám spoustu žen - svobodných matek - a jejich děti jsou šťastné i bez otce, takže ikdyž je to v životě důležitá věc, přesto to podle mě není důvod, proč zabránit narození miminka. Moje kamarádka čeká třetí dítě a bohužel se stalo to, že ji přítel opustil a ona je teď na to sama. Nebudu říkat, že to je její chyba bla bla bla..., o to tady nejde, navíc toho si je také vědoma...Taky přemýšlela o potratu. Nevím, jestli na ni měla vliv moje slova, která jsem samozřejmě podala jinak, s větším citem a jen jako můj názor, který jsem jí nechtěla vnucovat..., ale naštěstí se rozhodla si dítě nechat. Těhotenství je docela dlouhá doba, takže se jí podařilo se situací celkem dobře vyrovnat a začala si víc věřit, že to zvládne, spolu se svými holčičkami se těší na další holčičku a je už relativně šťastná a smířená s novou životní cestou... Ode mě má nabídnuto, že jí můžu zdarma zásobovat věcičkami. Prostě nějak se to zvládne, navíc když už má 2, tak třetí není rozhodně o moc větší zátěž. Já mám doma momentálně taky mimi, takže mě tyto věci přijdou mnohem víc emotivní, hodně je prožívám. Řekla bych, že za to můžou kromě mé citlivé povahy i hormony. Prostě mě strašně mrzí, jak se tahle problematika bere na lehkou váhu. Není a nebude pro mě nikdy vpořádku, že se to stalo běžnou součástní našeho života, že to není něco extramimořádného...,že si ženská přijde do nemocnice, tam doktoři provedou "tu rutinnu" a je to. Nezdá se vám, že je to vzhledem k závažnosti situace až příliš jednoduché?!? Ano, lidé rádi všechno vyřeší co nejjednodušeji :-( - určitě víte, jak to myslím... Ráda bych vám napsala, že už nemá smysl se tím trápit, že už se stalo...,jenže to mi jaksi nejde. Ze všech lidí, kteří souhlasí s tím, že je potrat (ne z vážných zdravotních důvodů) vpořádku, tak mám jediný pocit, a to je ten, že si vždycky nějaký důvod najdou, aby uklidňovali své špatné svědomí. A kdo to tak necítí, tak to je snad ještě horší, protože ti bez výčitek jsou pro mě naprosto bezcitní tvorové (a to se krotím, abych nepsala zbytečně hrubě).
Samozřejmě vám nic zlého nepřeju, spíš přeju, abyste se svojí dcerou už nikdy nemuseli nic takového řešit a pokud snad ano, tak abyste se rozhodovali spolu s láskou k budoucímu miminku...a úctou k lidskému životu... To je silnější než jakékoliv "důvody".
Hezký večer.

Vaše řádky mne přiměly k pohledu z druhé strany. Máte jistě mnoho pravdy ve svých názorech, ráda bych si s Vámi vyměnila ty své, ale nechce se mi probírat některé skutečnosti zde veřejně.
Nejsem věřící ve smyslu víry v Boha, věřím v existenci duše, věřím v dobré lidi, kterých je v dnešní době nedostatek. Jsem již několik let po padesátce,učitelka, matka dvou dospělých dětí, které jsem sama měla "vymodlené". Asi to zní dost paradoxně? Ale ty děti měly lásku nejen matky, ale i otce, protože byly chtěné. A co dítě, které nechce otec ještě před tím, než se narodilo? Jistě by se nabízela i otázka, s jakým to člověkem tedy dcera vlastně žila..., ale někdy je láska slepá a charakter člověka se projeví pozdě...
Samozřejmě jsem pomoc nabídla,nejsem ještě ale v důchodu, takže zatím jen tu finanční. Právo volby jsem ale nechala plně na ní samotné.Ale nemůžu dítěti nabídnout milujícího tátu, který pochová a pohladí, když je máma třeba nemocná ...Navíc dcera bydlí 100km od místa našeho bydliště. A když přijdu z práce, jsem ve svém věku už ráda, když si chvilku odpočinu, dojížím denně do práce 60 km a dalších 100 by bylo nad mé síly.
Samozřejmě, že mě mrzí, že se dcera takto rozhodla, mrzí to i jí. Vím, že pokud bude mít problém s otěhotněním, až bude rozhodnuta založit rodinu s tím, kdo dítě chce, že bude litovat... Dokonce jsme došly obě tak daleko v úvahách, že ta nevydařená interupce a nynější zdravotní stav je trestem...
Přeji Vám, aby Vaše děti vyrůstaly ke spokojenosti Vás i v pozdějším věku. Když mi bylo jako Vám, nepomyslela jsem si, že budu takové věci muset řešit.
Pěkný večer přeji.

(oprava - s těmi kondomy, jsem myslela, že to neublíží,pokud žena i přesto otěhotní)

A ještě dodám. Když jsem kdysi četla příběh ženy, která nadávala svýmu dítěti, že zase potřebuje nové boty a pak se stala nehoda,při níž o dítě přišla...a ty problémy s botama jí pak přišly tak malicherné..., že jí to bylo strašně líto,.... tak přesně tak malicherné mi vzhledem k lidskému životu přijdou problémy jako finance,dítě bez otce apod.,kvůli kterým chodí ženský na potrat!

Zapoměla jsem se podepsat (příspěvek 30.3.,12:37). Nechtěla jsem,aby můj příspěvek vyzněl agresivně,ale psala jsem ho od srdce, bohužel. Jsem žena, 28 let,2 děti,šťastně vdaná. I přes svůj věk (vlastně není ani tak podstatný) bych řekla, že toho mám dost za sebou a vím, co je život. Jsem citlivá osoba, která se umí vžít do druhých, což mi samozřejmě spíš přitěžuje, např. když slyším o těchto hnusných věcech, tak mi je zle. Využívám toho aspoň tak, že se snažím druhým pomáhat, tím jsem nemyslela svůj příspěvek, to byl jen můj "výlev"..Jsem věřící a denně se modlím za nenarozené děti, trápí mě to. Nejsem žádný fanatik, jen se s tím nemůžu smířit, že se dějí takovéhhle věci a je to považováno na běžné a normální. Od Hnutí pro život (s nimi sice souhlasím, ale nijak se aktivně ničeho neúčastním, protože mi to opravdu dělá zle šťourat se v těchto smutných věcech) jsem nedávno dostala brožurku a mail, že je ve sněmovně ke schválení připraven zákon, aby mohli k nám cizinky jezdit na levné potraty. Je mi z toho mizerně, ale co s tím můžu udělat?!? Nic, jen se modlit. Protože společnost považuje za normální, že si žena zajde na potrat, když se jí dítě nebude hodit. Ikdyž jsem věřící, s určitými druhy antikoncepce souhlasím, hlavně kondomy, kde to nemůže fungovat na principu, že pokud nááááhodou i tak k otěhotnění dojde, tak to budoucímu dítěti neublíží..
Ano, dalo by se diskutovat o tom, že bída není pro dítě nic vhodného..., ale i přesto nesouhlasím s tím, že by tyto obavy (obzvlášť v dnešní době, kdy je spousta charitativních organizací apod.) měly být důležitější než lidský život. A ve vašem případě mi tak vrtá hlavou, pročpak jste své dceři nenabídla pomoc vy. Nechtěla jste se snad omezovat? Nemám právo vás soudit, to dělat ani nechci, ale nechápu to. Když si představím situaci, kdy by se moje dcera rozhodovala (a přitom tvrdila, že si miminko přála), tak neváhám a udělám všechno proto, aby se cítila v bezpečí, že jí pomůžu a hotovo..a určitě bych nechtěla, aby si pak zbytek života vyčítala potrat (a že mám taky citlivé dcery, tak by to byl sakra trest)...,myslím, že pokud budou povahově po mě, tak by na potrat nikdy ani nešly. Vždycky se to dá nějak zvládnout a proto mě strašně vadí, když už předem každý naříká - a co jejich vzdělání apod., když takovou otázku budou muset řešit až za x let, kdy může být všechno jinak...

Respektuji Váš názor.Nevím, zda jste muž či žena, kolik máte dětí, věk a zkušenosti s výchovou... Dalo by se polemizovat o tom, zda přivést na svět dítě bez zázemí a otce je morálnější než si dítě nechat, porodit...Nejde přece o nějaký blahobyt, ale o to, zda bude pro dítě dostatek peněz na sunar, posléze na vzdělání ap. Dnes jsou plné dětské domovy dětí, které jsou tam umístěné ze sociálních důvodů. Ano, pokud by odložila dítě do dětského domova, či s ním bydlela v pochybné společnosti v azylovém domě, pak bychom měli sedět v koutě a stydět se.

Normálně nerejpu, nepřeju nikomu nic zlýho,ale pokud jde o ničení života, tak si nemůžu pomoct.To jsou teda směšný a ubohý důvody!!! Pořád samý prachy, blahobyt a kdovíco,chudinky, ale tady šlo o lidský život! Uvědomujete sei to vůbec?!? Jste hnusný zrůdy. Nesnáším tuhle logiku, jak všichni myslí sobecky na sebe. Chce se mi z vás zvracet. A teď ještě naříkáte, jaký z toho máte trápení, místo abyste se někde v koutě styděli. A miminko očividně zas tak moc nechtěla, když mu dokázala udělat tohle!!!

Děkuji za odpověď, ale stejně si myslím,že došlo k nějakému pochybení.Navíc dcera je po tomto druhém zákroku psychicky na dně, po zákroku musí brát antibiotika a je v pracovní neschopnosti, což je při dnešní nemocenské almužně docela velký finanční únik. A za výkon první zaplatila nějaký finanční obnos... Vím, že se nabízí odpověď, že měla na toto všechno myslet předem, ale někdy život rozdává dobře mířené rány. Kdyby partner zůstal, byla by miminko moc chtěla. Ale nešla do rizika, že jako samoživitelka by těžko finančně vše ustála - bydlení, strava ap. a na dávky od státu čekat nechtěla...

Čím dříve se potrat provádí, tím je to pro ženu šetrnější, protože se dá provést miniinterrupce, ale je větší je nebezpečí, že se příliš malé embryo nepodaří nalézt a odstranit, těhotenství pokračuje, a je nutný opakovaný zákrok. Proto se po MI běžně provádí po určité době kontrola, jestli těhotenství nepokračuje.

Má někdo osbní zkušenost, že po miniinterupci musela podstoupit dívka "výškrab"? Dcera v 25 letech po prvé otěhotněla, ale její přítel dítě odmítl, posléze se i "vytratil". protože nechtěla přivést na svět dítě bez otce, po dlouhém váhání se rozhodla pro miniinterupci. Za 2 dny dostala bolesti břicha a lékaři v iné nemocnici museli provést kyretář, protože prý nebylo odstraněno vše. Když jsem si chtěla stěžovat, bylo mi řečeno, že se to běžně stává...

ale je i mozne udelej si test

ale je i mozne udelej si test