Nenavidim deti

Je stará pravda, že rodiče nemůžou za svý děti a děti za svý rodiče. Ani jeden z nich si to nevybral. Můžete mít stoprocentní výchovu, ale geny a okolí vás zformujou natolik, že veškerá výchova přijde vniveč. Znám mnoho příkladů ze svého okolí a vzhledem k tomu,že už nejsem nejmladší,mohu to posoudit. Mně,když se narodil syn,slíbila jsem si,že ho povedu ke sportu a od malička jsem ho učila lyžovat, bruslit, plavat, jezdit na kole... Než jsem pochopila, že to dítě k tomu absolutně není a je to pro něj i pro mě týrání. Byl to tzv.intelektuál,od malička ho zajímaly šachy, číst se naučil sám už než šel do školy. Jako matka jsem z něj byla tak trochu zklamaná. Navíc byl osobnost a vždy si dokázal stát za svým,co ten se mě natýral! Ale časem jsem pochopila,že každý človíček je jiný a dnes, kdy je už dávno dospělý, sleduji jeho úspěchy ve škole i v práci a mám z něj radost. Ale jako dítě byl dost často na zabití! Chce to vydržet, časem to bývá lepší.

Naprosty souhlas s Lindou a Blankou,napsali to presne.

Jsem matka, ale co jsem si přečetla na některých fórech jak píší ty s dětmi o bezdětných, styděla jsem se. Jsou slušné mámy a slušné ženy, které děti nechtějí, tak sem netahejte nenávist. Zbytečně škodíte.

o čem to tady mluvíš? o...Rozumnej názor, Kamilko.

Vážená paní. Boha jsem...Co třeba dobrej psychiatr?

Jsou to spratci a já bych to doma taky nechtěl, ale přiznejme si - kdo za to může, když jsou děti nevychované? Přes držku by spíš zasloužili rodiče...

Děti jsem začala nesnášet ve chvíli, kdy se oženil švagr a moje tchýně začala dělat z jeho dětí polobohy. Ten nejstarší na ní hazel kameny ( haha, to bylo vtipné), mladší zásadně nezdravil. Když jsem mu řekla ahoj a on neodpověděl, nebylo to tím, že je to nevychovaný spratek, ale OSOBNOST.Jinak mají na vše nadání, absolutní hubební sluch, ze všech budou akademici. Já už ty kecy nemohu poslouchat a nafrněné synovečky nesnáším.
Další jsou slečny mezi 12-15 roky. Věšela jsem prádlo, vedle opravovali ukrajinští dělníci barák a na klandru před naším domem seděli 4 " slečny". Asi 14 let. Nahlas, aby to bylo všude dobře slyšet, vykřikovaly jak jsou nadržené, že by ho tam chtěly hlavně zezadu, jak tečou..........no hnus. Zařvala jsem na ně, ať okamžitě zavřou hubu a zmizí, že je nehodlám poslouchat a ty dělníky asi taky moc nezajímají. Něco držkovaly, ale vypadly. Jedna z nich je dcera policejního vyšetřovatele. Odporný, rozmazlený fracek. Už jsem pochopila, proč je tolik malých holek znásilněno. Pokud se chovají takto, tak není co řešit. Sami si o to říkají.

já ja taky nesnáším...mimina, batolata, malé školáky a puberťáky...přijde mi, že si ženské parchantama jen zničili život...vždyť mohli mit doma čisto, klid, penize utracet za dovolenou, v noci se poradne vyspat...nechapu zenske, ktere si prejou mit decko nebo decka...kdyz vidim tehotnou zenu, uprimne ji lituju...prijde mi, jakoby mela nejakou nemoc nebo tak...sestra před rokem porodila syna Patrika...pretvarim se, delam, ze je krasny, rozkosny a dalsi kecy, co lidi chcou slyset ale proste prijde mi strasne zbytecny a na sestre vidim, jak je z neho porad znicena....prosim vas, k cemu to? vidim to vsude...rodice se o sve decka staraji nejlepe, jak muzou a nakonec je ve stari poslou do pr....

Já děti také nemusím. Hlavně v této době, kdy výchova není žádná a děti jsou většinou rozcapení spratkové, na které se nesmí nikdo ani podívat. Včera jsme se byli s manželem podívat na rybníček, kde chovají různé druhy ryb. Vypadá moc hezky. Je v blízkosti benzínové pumpy, je tam i zábavný koutek pro děti. Majitel měl opravdu dobrý nápad. Jen jsme se přiblížili, jediné co bylo slyšet byl strašný řev a mlácení. Asi devítiletý kluk
mlátil do automatu na krmení, i když tam už očividně žádné nebylo. Vypadalo to, že ho rozmlátí. Důrazným hlasem jsem mu řekla, ať toho okamžitě nechá a kde má rodiče. Matinka si fotila ryby a co dělá spratek, jí bylo docela jedno. Moc mě mrzí, že mi něco neřekla. To co bych jí řekla já, by si dlouho pamatovala. Na dětském hřišti další milánkové spolu s rodiči ničili prolézačky. Šli jsme pryč, protože bych některému musela urazit palici. Ne, děti opravdu nemusím.

Ja nesnasim kluky v puberte, jsou odporni-sem-tam chloupek, samy bedar, silacke reci, preskakujici hlas, je mi z nich na bliti.

Zdravim,nemuzu si pomoct,ale...A co na nich nesnasis?cim ti vadi?

Zdravim,nemuzu si pomoct,ale ja obvzlast nesnasim ty maly umrceny holcicky.Kluky mam rada.Sama mam syna v tehotenstvi jsem se modlila abych mela kluka,predstava holky me desila.

Ten nadpis je asi hodně zavádějící. Nenávist je hodně tvrdé slovo, i když první příspěvek je dost zvláštní.

Mám hyperaktivního synovce...Také jsem věděla, že nikdy nechci mít děti a jsem ráda, že mě společnost nezlomila. Letos oslavíme s manželem 20 let spokojeného vztahu. Mám velice ráda svoji neteř, ale sama jsem viděla, o čem ta výchova celkem hodného dítěte je. A hlavně ta šílená nesvoboda.
Když vidím reklamu, kde žvatlá něco nějaký harant, přepínám. Při slově "mimísek" mám pocit, že se bavím s retardovanou...
Dítěti bych nikdy neublížila, když někde vyvadějí nebo ryčí, obloukem se jim vyhnu.

Mám hyperaktivního synovce a když je u nás na hlídání, což je dost často, tak jsem z toho na nervy. Nic proti dětem nemám, ale sama bych je mít nechtěla.

Nikdy jsem děti neměla...Ty máš bohužel naprostou pravdu. Já měla dítě v jiných dobách, ted bych do dětí nešla ani za nic. Stát děti chce,ale ženy nepodpoří.Rozvede se s ní muž a ona nemá zasdtání, nedostáva často ani alimenty atd atd...Je to hnus. Když je pak s dítětem takový problém, každy dává ruce pryč.

Vážená paní. Boha jsem...Evo, je mi tě líto..Nesouhlasím s nenávistí,ale chápu tě..Hyperaktivní dítě jsem viděla a mohu ti jen říct, mně by to zabilo.Asi bych se ho vzdala,dala do adopce-pokud by ovšem měl někdo zájem. Opravdu tě velmi lituji a přeji,at se situace nějak změní..

Nevim, jestli je to normalni...Nikdy jsem děti neměla ráda, ale myslela jsem, že se to srovná samo. Ale v téhle pitomé společnosti to nejde! Celkem 4x jsem prosila dětskou doktorku, že už nemůžu, že jsem na konci svých sil, ať mi pomůže. Poprvé v5-ti měsících své šílené dcery. Měla totiž hlad, kojení ji nestačilo, měla 6,5kg. Doktorka nebyla schopna mi říct, že už mám přikrmovat, pořád mi říkala, že se to srovná, že všechny děti zlobí a je třeba je pořád kojit! Pak jsem si to našla na netu, zaala jsem přikrmovat, ale už bylo pozdě, malá je nervák a neurotik. A já taky. Už spolu bojujem 2,5 roku, připadá mi to jako 5 let, nekecám. Každý den se koná velký boj, a já každý den tisickrát prohrávám. Vzdala jsem to, vyměnila jsem dětskou doktorku, přestěhovali jsme se na venkov, nová Dr mi doporučila homeopatika, ale protože ji malá za tuu chviličku skoro zbořila kancelář a téměř ji nepustila ke slovu jak řvala, nijak cílené to nebylo. Proto varuju všechny holky, které nemají rády děti odmalička jako já, nemějte je. Serte na společnost, která vás bude odsuzovat jako hyeny bez mateřského citu. Pak, až budete mít mimino, se na vás každý vykašle! Nemám ani jednu babičku, která by mi pomohla, manžel musí vydělávat na hypotéku a nebývá často doma. Do školky mi malou nevzali pro velký počet dětí, a nevezmou asi ani příští rok. Vyserte se na to holky, tato republika si dětí dávno neváží. Tohle všechno je jen přetvářka a klišé!! Nestojí to za to!!

Souhlasím s posledními...Vážená paní. Boha jsem kopla do prdele tři měsíce po narození dcery, a nenávidím ho doteď, protože mé dítě je něco absolutně strašného. Já do mateřství šla s láskou a radostí, ale hyperaktivní dítě je něco tak strašného, že nevěřím, že dobro existuje. Je vidět, že jste měla celý život štěstí, ale bůh je piča!! Já takové štěstí nemám, abych měla krásné dítě. Když Boha milujete, chodíte do kostele a hlásáte, jak je dobrej. A co mám dělat, když ho nenávidím?