Depersonalizace,derealizace -život jako

Ahoj všichni!Theo, jak jsi dopadla?Vašíku, písni,sííím....:)Ivane, to je super, že se ti tak snížil počet bodů!!!To je úplně paráda!Mně je čím dál víc a častěji hůř, dělala jsem proto znova test-necelých 100bodů.No, budu muset zajít k tomu dochtórovi:)Je zajímavé co jsi psal, tvůj příběh.Že máš v sobě satana, to jsou takové blbosti, jak to někdo může říkat a brát za to ještě peníze??!!Nechápu!Hezky píšeš, zajímavě..ořechy padaly a derealizace se zvětšovala...je to takové asi smutné, prázdné, unavené..rezignované..Jsem příšerně pořád unavená, bez energie na cokoliv.Přemohla jsem se kvůli přítelkyni a šla s ní ven zaházet si s míčem...chtělo se mi brečet únavou, tím že ji zklamu když nepůjdu s ní ven..Hrály jsme, nebyla jsem to vůbec já, prostě tam někdo běhal po hřišti..pak jsem usnula už v osm večer a spala jak dřevo celou noc a ještě mi to nestačilo.Začínám mít potíže s jídlem.Nemám potřebu jíst, dost jsem zhubla, mám 48kg z 55 původních.Nic mi nechutná ani se mi nechce jíst.Ani pít.Bývá mi z toho špatně tak se donutím...Musím teď pracovat, mějte se hezky!

Teraz vám porozprávam jedno story ktoré sa mi prihodilo pred dvomi rokmi, v dobe, keď som psychiatrii ešte nedôveroval. Keďže som mal skúsenosť s psychiatriou 20 rokov dozadu a nebola dobrá, 18 rokov som derealizáciu neriešil a žil som bežným životom. Mal som priate?ov, športoval som, navštevoval som reštauračné zariadenia, chodil na dovolenky , pracoval a vôbec som sa nezaoberal nejakou derealizáciou. Cez šport som si našiel aj manželku a po revolúcii začal podnikať najprv v oblasti splavov, potom v oblasti bicyklov. So ženou sme sa dohodli, že kto skôr zoženie byt, tam sa presťahujeme. A tak sme sa presťahovali do Šale, bydliska mojej manželky. Z našich skromných úspor sme si otvorili obchod na bicykle, dostali byt a začali žiť ako narmálna rodina. Medzi tým sa nám narodila dcéra a o dva roky neskôr aj syn. Mne sa v Obchode čím viac tým ďalej darilo, tak som si otvoril ešte jeden obchod v Nových Zámkoch a neskôr aj druhostupňový ve?koobchod v Tatrách. Práce som mal neúrekom, nebol čas myslieť na nejaké choroby, manželka bola v domácnosti a robila účtovníctvo pre firmu. Bývali sme v činžiaku. Pri tom ako sa nám darilo, z manželkiných úst stále viac vychádzalo želanie mať vlastný dom. Nebol som proti tomu a tak som začal z realizáciou. vybrali sme si katalógový domček a dali si urobiť nieko?ko finančných analýz stavebným firmám. Zistili sme že na to nemáme a tak sme si začali stavať dom svojpomocne, postupne. Trvalo nám to dva roky a ušetrili sme polovicu sumy, za ktorú nám to ponúkali stavebné spoločnosti. Po dostavbe domu som mal pocit, že som v koncoch. Cítil som sa ve?mi zle, z ničoho som nemal radosť a život sa mi zdal nepríjemný. Pamätám sa, že som vtedy povedal: " Bože ak existuješ, tak ma veď." Nebol som veriaci, preto som to povedal takto. Už som iné východisko nevidel. Začali sa diať také veci, že som si v knihkupectve začal kupovať knihy z duchovnou tématikou. Začal som Bibliou, ktorá mi nedávala logiku a nechápal som ju, pokračovalo to Myslením západnej civilizácie, atď.atď. H?adal som riešenie priblížením sa k Bohu. Nakoniec som sa zafixoval na jednu knihu, ktorá sa volala Vo svetle pravdy, od Abdrushina. Začal som ju vyznávať a čakal som od Boha zlepšenie. To neprichádzalo ani pri najúprimnejšom vyznávaní tejto knihy. Len sporadicky. Samozrejme že som čítal aj ďa?šie knihy, ako napr: Urieknutie ,vampýrizmus a karma od Igora Saveljieva. Ve?a symtómov, ktoré uvádzal sedeli na mňa a tak som zatúžil ho ako liečite?a navštíviť, ale do Moskvy sa mi to zdalo príliš ďaleko. Zrazu som sa však z internetu dozvedel, že ordinuje v Prahe. Telefonicky som sa s ním spojil, a dohodol si stretnutie. Pracoval zvláštnym spôsobom, až smiešnym, ale topiaci sa aj slamky chytá. Zaoberal sa funkčnosťou čakier a vôbec touto antihmotnou položkou. Keď som od neho odchádzal, cítil som sa plný energie a trochu sa mi zmenilo vnímanie aj nálada a depersonalizácia zoslabla. V ten deň som prešiel autom 800 km, pretože som išiel na otočku, ale cestou naspäť som sa cítil absolutne čulý, úplne nabytý energiou. Na druhý deň som zistil že mám depersonalizáciu asi o trištvrtinu slabšiu. Nesmel som sa však vôbec namáhať. Keďže práve dozrievali orechy, tak som vyliezol na strom a začal triasť konármi. Orechy padali a mne sa vracala derealizácia. Takže vydržalo mi to deň. Keďže som sa cítil potom zasa mizerne, znova som sa u neho objednal, ale tentoraz asi na 5 sedení. Býval som u príbuzných v Bělej pod Bezdězem, aby som to do Prahy nemal tak ďaleko. Ordinoval trikrát týždeňne, takže medzi tým som si robil vychádzky do prírody. Pri jednej prechádzke som zistil, že polovica môjho vnímania je zbavená derealizácie. Zistil som, že presne takto som vnímal svet keď som bol malý a bol som si tým istý, pretože sa to udialo na mieste, kde som ako dieťa býval. Chytil som sa celým svojím vedomím tejto polovice vnímania a neustále som ju udržoval vo vedomí. Išiel som lesom, vobec neviem kam, nerozmýš?al som o tom, len som sa držal vedomím tej zdravej polovice vnímania. Nesnažil som sa na nič myslieť o ničom rozhodovať, len som inštinktívne išiel a sústredil sa na zdravú polovicu vnímania. Zrazu som zbadal, že svet vnímam bez derealizácie a že som neuverite?ne šťastný už len z toho pocitu reálna. Vtedy sa mi zdalo úplne jasné, že žiadna kniha nedostane človeka z derealizácie, že to spolu nesúvisí. To však neznamená, že som prestal čítať. Len som tam už neh?adal riešenie derealizácie. Tento stav bez derealizácie trval asi pol hodinu, nebol úplne 100% ale ve?mi sa k tomu blížil. Čiastočne som ho stratil, keď som zastavil u domu, v ktorom som býval ako malé dieťa a pokúšal sa utíšiť psa, ktorý na mňa neustále štekal. Keď vykukli majitelia, tak som im povedal, že som tu vo?akedy býval a išiel ďalej. Derealizácia však už trošku zosilnela. Keď so prišiek k príbuzným z tejto prechádky, ešte stále bola moja derealizácia slabšia ako obvykle, a tak po otvorení dverí som cítil citovú náklonnosť k synovi mojej sesternice, čo som pred tým nepociťoval. Živo som sa s ním rozprával a sledoval čo robí. Mal párok v ruke, boli otvorené dvere do kúpe?ne, kde bol aj záchod, on tam išiel a chytal ten záchod a potom ten párok chytil do tej ruky. Jeho mama ani babka si toho vôbec nevšímali, ale mne to strašne začalo vadiť a vedel som, že keď mu poviem aby to tak nerobil, vráti sa mi derealizácia. Nakoniec som to nevydržal a začal som byť starostlivý, čo sa týka hygieny. Zistil som vlastne, že čím si robím viac starostí, tak tým mám derealizáciu silnejšiu. Pripomenulo mi to knihu od Carnegieho, Ako si prestať robiť starosti a začať žiť. A tiež mi to pripomenulo Ježišove slová, či sa Boh nepostará o vás, keď sa postará o zvieratá? Alebo nerobte si starosti čo bude na druhý deň, však tento deň ich má dosť. Tak toto bola moja polhodinovka takmer bez derealizácie. Nasledoval som ešte ďa?šie sedenia u pána Saveljieva, ale bez úspechu. Navodil mi podobný záchvat ako epileptický, s tým rozdielom, že som bol pri vedomí a vô?ou som ho mohol zastaviť. Ja som to však neurobil, pretože som sa mu vô?ou odovzdal, aby účinok terapie bol čo najlepší. Vtedy mi povedal že mám v sebe démona, ktorý sa vo mne usalašil a neplánuje ma opustiť do konca môjho života. To tvrdil po rozhovore s ním. ovedal mi , že ho mám v oblasti srdca, kde mám aj deravú čakru a kde mi uniká energia. Potom mi povedal aj o urieknutí, že ho mám niekde u krku, atď, atď. Za každú hodinu sedenia som mu dal 400,-kč. Po poslednom sedení mi povedal, že ma démon opustí, aj keď pred tým hovoril, že to závisí len od Boha. Zaujímavé bolo, že keď som mu platil, zdráhal sa tie peniaze zobrať, ale pritom to bola jeho taxa, nakoniec ich však vždy zobral. Bol liečite?om od Boha?,alebo nebol liečite?om od Boha. V Novom zákone sa píše: parafrázujem: Ak si dostal schopnosť liečiť zadarmo, lieč zadarmo. Takže pod?a tohoto nebol liečite?om od Boha. Nuž nevyliečil ma a tak som navštívil psychiatra. Nepovedal som mu, akú som mal poslednú diagnózu, pretože som bol zvedavý, akú mi určia teraz. Psychiater nevedel, tak ma poslal za psychologičkou. Tá určila pod?a testov a rozhovoru, že mám schyzotipovú poruchu osobnosti. Psychiater mi nasadil najmodernejšie antipsychotikum a antidepresívum. Spočiatku som cítil ú?avu, slabšiu derealizáciu, ale trvalo to len nieko?ko dní. Tak mi dal iné a znova sa to opakovalo. Môj stav bol kritický a tak ma poslal na liečenie hospitalizované. Bolo mi tam mizerne, môj stav sa vôbec nezlepšoval a tak pod zámienkou aby ma pustili domov som predstieral zlepšenie stavu. Vlastne som ho ani nepredstieral, ja som ho aj mal po podaní maďarskej obdoby Neurolu, ktorý mi poskytli v najkritickejšej fázy. vtedy sa mi stav zlepšil. Na druhý deň mi ho však už nedali, tak som si ho vyžobral. Keď ma prepúšťali, zas mi ho nepredpísali, tak som si ho znova vyžobral. Môj psychiater mi ho predpísal, ale povedal že je návikový a že by som ho nemal užívať pravidelne, čo bolo v rozpore z návodom, ktorý som sa k lieku dočítal. Ešte som vyskúšal zopár neuroleptik a antidepresív a potom som prestal užívať lieky a k psychiatrovi chodiť, lebo to nemalo význam. Pred tým, než som na internete naďabil na Michalovu stránku DP/DR, som dva dni užíval Frontin(Neurol), a bolo mi celkom fajn. Keď somsi prečítal Michalovu stránku, išiel som za doktorom, nech mi predpíše Rivotril a Citalec. Predpísal mi to bez najmenšieho odporu, že mu leziem do kapusty, proste je to psychiater, ktorý tvrdí, že psychiatria je o skúšaní, takže vôbec neoponoval môjmu návrhu. Hneď na druhý deň som pocítil ú?avu, ako psychickú, tak aj fyzickú. Zrazu mi bolo celkom dobre, tal na 50 % zdravo, čo bola pre mňa naozaj ve?ká vzpruha. Ale ako sa hovorí s jedlom rastie chuť, tak som sa po naštudovaní niektorých liekov pokúsil svoj stav ešte zlepšiť. Neuspel som, skôr naopak, tak som sa vrátil k osvedčenému lepší vrabec v hrsti, ako holub na streche a som v podstate spokojný, pretože môj život je znesite?ný, dokonca mám dosť často pocit, že aj radostný, čo pred tým vôbec nebývalo. Som vlastne šťastný, že som aspoň tam kde som. Keby mi to vydržalo do konca života, bol by som spokojný. Keď som začal brať Citalec s Rivotrilom, mal som CDS 215 bodov. Včera už len 66, čo je dosť ve?ký rozdiel. Pritom všetky otázky smerované na depersonalizáciu dopadli nulovo, takže body som získal len z derealizácie. Tento príbeh je skutočný. Je písaný z poh?adu autora, tak ako ho on vnímal. Pre únavu a nechuť po sebe skontrolovať gramatické chyby, sa ospravedlňujem za ne.

Tento čtvrtek 27.10.05 budeme na fóru diskutovat na téma: Moje zkušenost s DP/DR. Tentokrát už v 18.00.http://depersonalizace.unas.cz/forum/dp/index.php

Zdravím všechny!Doufám že jste si dostatečně přes víkend odpočinuli a nabrali sil do nového týdne!Přeji hezký den!

Ahoj!Ivane dík za příspěvek-já léky opravdu rozhodne nechci, věřím, že ti pomohly, ale já bych to ráda nejprve zkusila s pomocí psychiatra bez léků.Až bychom zjistili, že to třeba nejde, tak pak možná.Včera mi bylo mizerně.Večer.Cítíte se někdy taky jako že jste špatní?Já vím že jsem celkem hodná a tak, ale špatná v tom slova smyslu, jakože se málo věnuju ostatním.Mrzí mě to na sebe, ale já fakt nemůžu!Máte to někdo podobně?Čím dál víc se straním kamarádů, rodiny...nemám energii si s nimi vykládat a plně je vnímat tak jak si to zaslouží.A mám z toho výčitka.Potřebuju, aby toto už skončilo, jinak s takovou přijdu o kamarády.NECHCI řešit nic co se týká nějakých pocítů a názorů a o tom právě většina kamarádských rozhovorů je.Zapírám se, nereaguju na smsky..chci mít od tohoto pokoj, neobtěžuje mě to, mám všechny ráda, ale ukazuje mi to že jsem mimo.Takhle mi to bije do očí když s někým mluvím.A když jsem sama, můžu se dívat třeba na film, tak mě netrápí, že nemůžu přemýšlet, jsem zabavená...Takže vpodstatě jsem radši sama, o okolním světě ani netuším..Ale tak strašně nechci být sama...Nevím, jestli to jde dost dobře pochopit.Nemám se ráda za to jak si málo všímám lidí, kteří si zaslouží velkou pozornost, chovám se k nim ošklivě a moc mě mrzí, že nemám sama sílu s tím něco dělat.Tak to byla má špetka optimismu při pátku.Mějte se všichni krásně a přeji báječný odpočinkový víkend!

Sofi mne citalec a rivotril naozaj pomohli, som čulejší , veselejší, komunikatívnejší, bezstarostnejší, teším s zo života, baví ma robota, cítim sa fyzicky príjemne, nie je vo mne žiaden pesimizmus a mám ove?a viacej energie, než keď som tie lieky nebral. Toto je moja skúsenosť. Dp/dr mám slapšie o polovicu a cítim sa tak dobre a že aj lieky zabúdam brať. A čo sa týka komunikácie s psychiatrom, rovno mu povedz aké máš stavy, aj to že sa rada zbližuješ so staršími ženami a hlavne sa necíť menejcenná!!! A spýtaj sa, či je to v poriadku a či sa s tým dá niečo robiť, pretože v minulosti si bola iná, čo ti ove?a viac vyhovovalo. Teraz nemám na mysli to zbližovanie so staršími ženami, pretože to je pod?a mňa úplne normálne, keď sa pri nich cítiš dobre,ale stými ostatnými stavmi, ktoré sa ti nepozdávajú. A povedz mu aj to, že si robila DP/DR test a že ti vyšla slabšia depersonalizácia. K?udne si vytlač tento môj príspevok, a daj ho psychiatrovy prečítať skôr, než s ním začneš diskutovať. Povedz mu, že to ti doporučil tvok kamarát. Detoxikacia má určite svoj význam, ale myslím si že kopa ?udí žije ove?a nezdravšie než ja a žiadne psychické problémy nemá, tak neviem, či to je cesta von z choroby. ja neverím liečite?om, ktorý za svoje "liečenie" berú peniaze. V Biblii je napísané: Zadarmo si dostal dar liečiť, zadarmo aj lieč. Majte sa fajn, ahoj.

Děkuju Theo!Ty léky co jsi si byla předepsat-nemá to třeba chvíli trvat, než začnou působit?Jako že se musí užívat ddelší dobu než pocítíš zlepšení, ne?to já bohužel nevím, jen si to myslím.To by asi ti víc řekl třeba Ivan, nebo někdo kdo ty léky bere.K té detoxikaci-určitě je to dobrá věc, ale já bych na to neměla odvahu ani vůli, hlavně jsem kuřačka a m ám ráda dobré jídlo a asi i nezdravé...No nemám se čím chlubit:)Přeju ti ať ti to vyjde!

Na základe tejto diskusie som si išla vypýtať lieky od doktorky, keď iným pomáhali ale mne nepomohli.Najskôr povieš, aké máš problémy a potom to pôjde samé. Tohto sa neboj, to rozprávanie s lekárom je samo o sebe super.A uvidíš čo bude ďalej, či ti dá nejaké lieky, alebo sa budeš chodiť k nemu len vyrozprávať.Určite tam ale chod?, každé snaženie o zlepšenie tohto stavu je lepšie ako nič nerobiť. O tej detoxikácii. Som písala, že mi liečite? povedal, že "toto" mám z toho že mám intoxikovaný organizmus a že mi orgány nepracujú, ako by mali. Mám takú knihu a môj muž si to už robil a to normálne vylúčiš všetko svinstvo ako piesok, usadeniny z čriev a žlč.Prečistí to hlavne pečeň, hrubé črevo, obličky. Ono to zah?ňa klystír, hladovku a pitie citronovej štavy a olivového oleja. Musí sa to urobiť aspoň 3 razy do roka. je to dosť drastické a musíš byť v pohode ale ja už urobím hocičo, proste skúšam.Tá kniha sa volá Totální detoxikace organizmu, ale teraz neviem, kto to napísal.Tak nech nám to vyjde

Ahoj Theo,totální detoxikace?Jak to bude probíhat?Zkoušela jsi i ty léky které má Ivan?Já léky žádné brát nechci a nebudu, nechci být utlumená, spíš naopak chci být zase svěží, veselá, empatická...A co se mě ten psych.bude poprvé ptát?Musím mu to říct všechno sama hned napoprvé?To nevím jestli zvládnu, neumím to tak naráz popsat.Dělá mi to problémy.Trochu jsi mě opravdu odradila, ale já jsem se dnes s tím vzbudila, že musím něco udělat, jinak nedopadnu dobře.Na co všechno se ptá?

Doporučenie priniesť nemusíš. Ja som bola u doktorky, vlani asi 3krát a tohtoroku raz. Prvýkrát som si sama určila túto diagnozu, po dlhom skúmaní a čítaní. A že vraj správne. Pýtala som si lieky, tiež som najskôr zisťovala aké a také som si pýtala.myslela som si, že mi pomôžu, Vlastne som skúsila aj iné a nič. Vraj treba k nej chodiť raz za mesiac a opäť s ňou rozprávať o traume, ktorú som prežila atď. K ničomu to neviedlo.Hoci ja ve?mi uznávam lekárov, keď sa sama nevyliečiš tak oni ti ve?mi nepomôžu. A zvlášť v tejto našej diagnoze. Len skúšajú, čo zaberie. A tie atidepresíva ťa ešte viac utlmia. Takže Sofi, ak som ťa odradila, prepáč, ale skús to, možno sú tam lepší lekári a pomôžu ti. Inak to celkom dobre padne, keď sa človek hoci aj vyrozpráva. Tak ti držím palce, každý vyliečený človek je tiež pre mňa ve?ká nádej.Ja tak občas snívam, že keby mi toto prešlo, bolo by to asi ako keď slepý znovu vidí, alebo chromý začne chodiť. Možno by niekto povedal, že preháňam, ale ja viem, že nie.Možno raz príde ten deň. Teraz si idem urobiť totálnu detoxikáciu organizmu, ak je to tak, ako hovoril ten liečite?,mohlo by to pomôcť. Uvidím. Po víkende sa ozvem.

Jemináčku, takže jsem objednaná.14.listopadu na 9.00.Říkali mi, že si mám donést doporučení od obvodního lékaře!Nevíte někdo jestli to se musí?Já žádné doporučení nemám!Asi tam nepůjdu...ach joo..

Ahoj lidi!Přeju vám všem krásné ráno!Theo, nechceš zkusit zajít k doktorovi?Víš, mohlo by ti být konečně líp!Já jsem volala teď psych.s tím, že se objednám!Já!Fuj, ještě se klepu, musím tam zavolat znovu o půl deváté, prej až přijde pan dochtór:)

Z baraku som vyšiel ráno o 9.15 a to už taká kosa nebola. Ja neviem, asi 10 stupňov? počuj Sofi, kde to ty vlastne bývaš?! Na Snežke, alebo na Pradědu. -4, však to tu pomaly ani v zime nebýva. cez deň bolo vedro, asi 15 stupňov. Počúvajte ?udia, ja tak rád chodím do roboty. Vyrábam kolesá, opravujem,nastavujem, prerábam, dop?ňam všetko, čo sa týka bicyklov a mám z toho hroznú pasiu. Proste ma to baví a vnútorne nap?ňa. Dnes som učil svoju kamošku, inžinierku strojariny, ako sa ladí prehadzovanie na bicykli. Doniesla si so sebou dve knihy o opravách bicyklov a ešte si robila zápisky môjho školenia. Keď prišla, pýtala sa ma, či mi môže dať pusu, ja som jej nastrčil líco a tak som ju dostal. Manželka za pultom pozerala, kam mi ju dala, či nebola na moc intímne miesto. Neviem či to hrala, alebo tam bolo trochu žiarlivosti. Keď školenie skončilo aj s názornými ukážkami na jej rozladenom bicykli, tak sa ma spýtala, čo je dlžná... Pusu na to druhé líco, nech nežiarli. Manželka na to povedala, to vieš, on je teraz v siedmom nebi, pretože odo mňa už pusu nedostal ani nepamätá... Samozrejme že nehovorila pravdu, pretože sa hubičkujeme každý deň, minimálne raz :-))). Tak to?ko na dnes. Majte sa všetcia fajn a tí čo môžte zajtra(štvrtok), čiže dnes prídite na debatu o 19.00 na depersonalizace.unas.cz

Pěkné středeční ráno!Taky je u vás taková zima???Tady hlásím mínus 4 stupně!A to je teprv říjen!No snad se to přes den ještě zlepší a sluníčko ukáže svou sílu.Přeju pohodový den bez starostí!Monitor na mě už vesele bliká a volá honem pojď pracovat!Tak já teda jdu:)

:))ááá tááák:)Už tomu rozumím!Se mnou musíš mluvit jak s blbečkem víš:)Nejhorší je, že když člověk mluví tak automaticky ani neví kde se to v něm bere a najednou-střih-uvědomíš si to a trvá než zas najdeš nit toho co jsi vykládala.Já strašně plácám..nevšímej si toho..:)

Sofi to som myslela seba:) že tu rozprávam a ani neviem ako.Vybavujem ?udí, radím im a pritom som totálne mimo.Je to hrozné, ale je to tak.Sme my to ale prípady, čo?:)pa

Ahoooj Theo!píšeš:Aj dnes nechápem, kto tu normálne vybavuje ?udí a rozpráva také odborné veci, keď ja som mimo.Já nevím, jestli jsem tě pochopila.Jako že nechápeš, že jak někdo může být zábavný nebo jak můžou rozumět takovým odbornostem?Pochopila jsem to dobře?Z toho si nic nedělej!Já tomu taky nerozumím, polovinu věcí nevstřebám,nevím o čem mluví.Člověku se kolikrát z toho "zahledění" vůbec nechce, že?:)Jak se cítíš dnes?Já dobrý, jsem nemocná, ale v práci, a jsem nějaká jako omámená teplotou.

ahoj Sofi, to som zas ja. O tom "koukání" som premýšlala.Je to vlastne meditácia, človek sa ocitne v hladine alfa.Ja to tak robievam od detstva.Len sa tak zah?adím na nejaký predmet,zrazu sa predmet rozdvojí a ja na nič nemyslím. Je to pocit absolútneho pokoja. Ja som si nikdy nehovorila,že idem meditovať, ono sa to začalo samé od seba.Určite to pomáha, hlavne ?udom, ktorí majú chaos s myšlienkami, no ja mám niekedy pocit, že už iba snívam a nežijem. Aj dnes nechápem, kto tu normálne vybavuje ?udí a rozpráva také odborné veci, keď ja som mimo. Niekedy je mi z toho do plaču.

Ahoj, zdravím všechny!Už jsem mohla trochu popřemýšlet, sice jen malinko ale každá troška dobrá.Ivane-nepamatuju si ze strany rodičů nic špatného, byli a jsou hodní, prostě fajn rodiče.Ta sousedka ke které jsem chodila nebyla ráda že tam chci být, musela třeba vařit svým dětem které lítali venku.Ale mně to nevadilo, dělal mi dobře jen ten pocit že tam je, nemusela se mnou mluvit, já jsem si třeba poslouchala v jiné místnosti gramofon.Viva-to je zajímavé, tohle máme teda docela podobné!Možná zajdu k lékaři, ale ještě nevím..Jezdím každý den z práce busem a bývá tam i jedna taková moc sympatická paní.Vždycky se těším jak pojedu z práce, že ji uvidím.Dneska jela dokonce stejným busem jako já i ráno-měla jsem FAKT radost.Někdy se na ni koukám, vím že si toho všimla.Ale nemůžu si pomoct.Nemyslím na nic, jen se dívám, je hezká a taková tichá, klidná.Většinou si čte nějakou knihu.Minule se dívala furt do okna a já viděla že se nedívá ven ale ne odraz v okně, dívala se na mě.Strašně jsem se lekla, že jí to bude nepříjemné, tak už jsem se tam celou cestu nepodívala.Je mi z toho tak nějak úzko ale i hezky.Asi bude na mě naštvaná.Někdy to dělá moc zle, to že nemůžu přemýšlet, že jsem nějak mimo svět okolo, ale někdy mi to dělá dobře, vyloženě si tam uteču.Na nic nemyslím, jen koukám..opravdu mi to dělá někdy dobře, uklidňuje mě to, přijde mi že se mi nemůže nic stát.Nikdo mi nemůže ublížit, je i fajn.V tom když na mě někdo promluví, šíleně se leknu, lekám se skoro pořád, protože často jsem takhle "pryč"..Václave-nebojím se že ztratím svou lásku kvůli tomu že mi nebývá dobře-totiž ona už to ví.Svěřila jsem se jí.Asi jsem to ale neměla dělat, přidělala jsem jí zbytečně starosti, víš.Má svých problému s nervama dost a já jako sobec jí to všechno vyklopím...

Václave s tou vô?ou máš pravdu, snažím sa o optimizmus, pretože skúsenosť a poznanie ma dohnalo k tomu, že pesimizmus mi nerobí dobre :-))).