Depersonalizace,derealizace -život jako

Jak se depersonalizace snáší s únavou? Mám za sebou hodně vyčerpávající sportovní víkend a v sobotu jsem myslel, že už jsem totálně v háji. Pocit jakobych se sám sobě ztrácel byl velice velice intenzivní... Nepomáhalo snažit se odvést myšlenky jinam, nepomáhalo říkat si "Tohle si už zažil a bývalo hůř". Okamžitě zaútočily (a nutno říct, že do dneška zůstaly) myšlenky na duševní chorobu (jenže jakou?), na nevratnost stavu, na konec, prostě asi klasické příznaky paniky (ale asi ne v takové míře, jak je zažívají klasičtí "panikáři").

Bože, ať to už skončí...

..hm...mne sa to stalo cca po 12-tich rokoch v dospelosti. Nevedela som čo sa deje...nevedel to nikto...
...až jeden liečitel, upozornil na to, že som bola zneužitá...Hrozné bolo rozpomínať sa na to a priznať, že môže mať pravdu...ale detaily si doteraz nepamätám...a ani nechcem...

Možná na tom něco může být, ovšem já tu souvislost mezi strachem a derealizací ve tmě jaksi necítím. Navíc tam byla jakási prodleva , protože derealizace nastoupila nejspíš až nějakých pár let poté , v době, kdy už jsem se tmy nijak moc nebál. Jinak jsem jako dítě ale byl v podobných situacích dost bojácný.

...v poslednom čase je to stále lepšie...možno to ustane...neviem...

..mala som aj psychosomatické príznaky, jednoducho som sa nevedela pohnúť...bola som ako "mimo tela" ale už sa mi to nestáva...radšej to odklopem :)
Nesiem si niečo v podvedomí, neviem čo, niečo čoho som sa musela asi kedysi dávno v tme z?aknúť. A moje telo to riešilo takto, jednoducho vyplo...
Dnes som na tom "lepšie" keď idem tmou na chví?u akokeby som sa stratila, ale v skutočnosti fungujem ďalej...vždy si poviem, že keby som odpadla, aj tak ma niekto nájde:)
Ja sa v skutočnosti tiež nebojím, však je to absolutne neracionálne :) ale asi ten strach, čo som kedysi dávno prežila mal hlboký emocionálny poklad a nejako sa mi to vrylo... a tma je práve ten podnet- spúšťač na ktorý to sa dostavia príznaky... niečo ako reflex...

Activia, u mně to se strachem ze tmy (který jsem jako malý mival) asi nesouvisí. Teď se mnou nějaká tma sotva pohne. Ty máš pořád tyto paniky?

Lucie, nevzrušuje? A jak s tím žiješ? Přijde mi to ubíjející. Člověk neví, jestli je to stejné, jestil ty změny jsou důsledkem zhoršování nebo zlepšování stavu. Připadám si, jakobych někde zabloudil a nemohl najít cestu zpátky, ale přitom cítím, že cesta zpět je strašně blízko a že by stačilo udělat jen správný krok. Ale nevím jaký...

Co se týče snového světa, neuvědomuju si, že bych se vědomě někde uchyloval. U mě to prostě začalo ze dne na den :-/

Zefír,netrap se zbytečně,vidíš já to mám takhle už dlouhou dobu a nijak mě to nevzrušuje, ne že bych si musela připomínat co je za den,to mi jaksi automaticky naskočí ale i když si 20 krát večer zopakuju,co mám druhý den za povinnosti,když si to nenapíšu skoro všechno zapomenu! Ale já vím čím to je,v dobách velkých psych. problémů..PP,agora,soc. fob. atd.,naučila jsem se žít v takovém pro sebe příznivém trochu snivém světě a hodně mi to pomáhalo. Když jsem se potom vyléčila,zjistila jsem,že v něm je docela příjemně a vlastně v něm trochu jsem pořád. No a automaticky z něho vytěsnuju nepříjemnou realitu každodenních povinností! Nemáš to taky tak?

Posledních pár dní bádám, jestli to, co mě už rok trápí, vlastně je vůbec depersonalizace/derealizace. Když to porovnávám s Michalem, tak se mi to zdá hodně jiné. Poslední dny se to zase "tváří" jinak. Nevím, jestli se to zhoršuje, nebo třeba zlepšuje, ale subjektivní pocity jsou jiné.

Častěji a intenzivněji si uvědomuju, že všechno není OK a každou chvilku si musím připomenout, co je za den, co mám dnes v plánu, co se bude dát další dny atd.

Je mi z toho na nic :-/

Jedná sa normálny slnečný deň, bez mračien ...idem si na bicykli a ako keby som nebola súčasťou toho okolia....možno, že to okolo mňa len niekto premieta terén:)všetko je tak zvláštne presvetlené raz som videla na domácej kamere taký program, ale neviem ako sa volá...
To čo sa stáva ak sa vojde zo svetla do tmy považujem za úplne normálnu vec.
Tma na mňa pôsobí strašne, vždy som mala paniku z tmy...možno preto sa mi to stáva...idem v tme, točí sa mi hlava a stratím sa v priestore, možno niečo ako bezvedomie..ale ja som stále tam a neodpadla som...pokračujem cestou k vypínaču...zažnem...aha už som sa našla :)

Activia, co to znamená při přísunu světla větší intenzity? Můžeš napsat v jakých situacích to např. máš? A v jakých situacích máš zvýšenou derealizaci obecně?
Při prudkých změnách intenzity světla zažívá jakousi "derealizaci" řekl bych každý . Když člověk z plného slunečniho žáru vejde někam do úplně tmavého sklepa anebo naopak tak má v očích všeliké mžitky:)
Já , když je pod mrakem ,tak se cítím tak o 500% líp. Úplně jasné dny jsou dost špatné, pokud jde o DR. Ovšem úplně nejhorší je má DR/DP ve tmě nebo v "šerotmě". To se jaksi okolí skoro ztrácí a není to nepříjemné "jen vizuálně" ale spíš víc fyzicky, kdy se ztrácím jaksi sobě celý.

Michal teší ma, že si to sem napísal. Mám podobný problém, mám ve?ký rozdiel medzi očami, a plus do toho ešte na jedno oko tupozrakosť. Tiež sa mi stáva, že pri prísune svetla väčšej intenzity mám pocit, ako keby sa všetko chcelo rozložiť na lúče. Skúšala som sa pýtať na to na rôznych fórach, odvšadial bola negatívna odpoveď, s takým prípadom sme sa nestretli, je to nepravdepodobné....
Ale mne to stále v?ta v hlave.

Jsem docela citlivý na změny intenzity světla apod. , a taky jedním okem vidím líp do dalky a druhým na blízko :), mám na jednou oku plus dioptrie a na druhém minus ( i když brýle nosím jen na čtení) Párkrát už jsem to na oční doktory s derealizací zkusil , problém je v tom , že se začnou tvářit, jako kdyby nevěřili , provedou zakl. vyšetření, které nic neukáže a je konec. Budu muset najít nějakého, který poslouchá anebo to zkusit násilím.
Byl tu i někdo jiný u očního?

Michale, to je mi líto. Musí to být hodně nepříjemné. Nedovedu si to vůbec představit. Nemůže to nějak souviset s nějakou poruchou zraku?

Posledních pár dní , kdy bylo skoro jasno mi zase docela zněpříjemňuje moje vizuální derealizace . Není to každy den stejné , nejhorší je to když je fakt úplně jasno , bez mrácku , to se mi pak veškeré okolí , hlavně nasvícené předměty (po směru slunce ) nebo kopce v dálce jeví totálně nereálně. Spojuje se to s jakýmsi pocitem prázdnoty a jednotvárnosti celého světa , který zmizí , když se na obloze objeví pár mraků. Taky je zajímavé je že když se podívám na předměty proti slunci , tak ty vypadají skutečnejí.
Napadlo mně jestli to tu někdo nemá taky , nebo jak se vůbec kdo vyrovnává s vyloženě vizuální derealizací (každý svého druhu) . Mně trochu pomůže trochu si třeba občas protřít oči nebo měnit různě pohledy , taky mi trochu pomohlo těkat očima z předmětu na předmět a měnit fokus ... ale je to bída .

Znam takove stavy,take mi tak byvavalo,byla jsem zoufala a z niceho jsem se neradovala,nevim co ti poradit,nevim co mas rada ale nejlepsi je odpoutat pozornost od toho stavu...

Máš pravdu Marta. Prežiť sa to dá. Ale ja to nechcem len tak prežiť. Ja chcem už konečne normálne žiť !!!
A kávu nemám rada a záhradku nevlastním :))). Keď ja už som zo všetkého tak ve?mi zmätená ako nikdy...

Nemuze to byt tak spatne...trosku optimizmu :-) udjelej si nejakou radost,zajdi nekam na zahradku...dej si dobrou kavu a jen tak relaxuj

Ahojte. Lily, kde si ??? Už si tu dosť dlho nenapísala :(((.
Ja sa mám zle, zle a ešte raz zle. Všetko je čudné, ničomu nerozumiem...

Ja teda nic moc :-( mota se mi chlava a jsem moc unavena a to jsem spala celou noc