Sebepoškozování

Ja jedu do Třeboně na Čechomory :o)) ne, že by se mi tam nejak moc chtělo, ale aspon nebudu mit moc casu premejslet :o) a potom k babicce, dlouho se tu asi neobjevím :o) ne, že by vám to moc vadilo :o)) me se bude celkem styskat, papa Bára

Ten psycholog mi zatím neříkal,co mám dělat,když to na mě příjde,řekl mi jenom,že to napětí musím ventilovat nějak jinak,a na tom že budeme spolu pracovat.Abych zase byla se sebou spokojená a nemusela utíkat k takovým řešením.Teda jestli se to povede,tak to bude skvělý.Skupinová terapie mi zní uplně jako tobě,Píšťalko,ale to je až to poslední řešení,kdyby nepomohlo to ostatní. Když mě zradí někdo,komu jsem důvěřovala(což se stává dost často,jsem strašně důvěřivá, a vím,že už se to nezmění,každý je pro mě hned nejlepší přítel),tak to beru jako svoje selhání,že jsem zase věřila.A to je taky jedna ze situací,kdy si ublížím.Že jsem to zase pos.... já.Ty to tak doufám necítíš. Tak holky,teď jedu vystavovat svoje šrámy do Štúrova,už se těším na to vysvětlování a ty soucitný pohledy.Tak se tu mějte hezky a užívejte si léta a dejte si pozor na idioty mezi náma.:-)

neodporujem vam, v tom co pisete, ale moj nosisko je uz pekne obachany a stejne si mysli, ze ludia su neni az take svine, hold niekto si moze ten "nosik" udriet x-krat a stejne mu to nebude prospesne, safra asi patrim do tej blbsej skupiny...No neva, nejako bolo, nejako bude, i ked je mi z toho vsetkeho momentalne strasne smutno...

Ani já ne, Báro :))) Dík :)

Pajko, lip bych to nerekla :o))

Září je september :)Člověk neovlivní fakt, že existují darebáci, co však by měl je to, že by s jejich existencí měl počítat, být opatrný, neplýtvat důvěřivostí a nebýt zaskočený, když jim "otevře" své dobré srdce. Je potřeba pár zklamání, aby si příště dal pozor, zkušenost je totiž nepřenosná a je potřeba si nabit nosík, aby člověk příště kráčel opatrněji... Téměř vše má své řešení a každý mínus své aspo?n malinké plus :)

Nejde se vyvarovat, vždycky se nějací blbečci objeví, jenže... já to nevím, jsem moc hloupá, vážně mi asi nezbývá než doufat...

Lenka, no super, ak uz je pre teba i od pohladu symapticky, tak stratis svoj ostych coskoro uplne a budes rada, ze tam chodis, coz vlastne myslim, ze uz si a to je potom o to viac super :o] myslim, ze zari je oktober [?] neni to trochu za dlho? co Ti povedal, ze mas robit, ak to na teba pojde? to by ma zaujimalo, co take... isto nie, aby Vam chybali doma vsetky taniere na polievku... :o] skupinova terapia to znie zaujimavo, uplne si to predstavujem, ako v tych vseliakych pofidernych filmoch... vsetci sedia v kruhu a kazdy o sebe nieco tara a ked dokonci vsetci mu zatlieskaju, a dotycny je v rozpakoch, ako to pekne zvladol, az sa na take nieco podujmes, myslim, ze to bude len a len pozitivom pre Tvoju dusu a spokojny zivot... :o]Baruško, vies, lenze ako sa ma clovek obrnit proti takym ludom? keby bola na to nejaka rada, nejaka taka od kosti, ktora by sa vstepila kazdemu co by chcel [budem prvy zaujemca] a vyvaroal by sa danym individuom, takto nam zbyva iba Tvoja utecha... "dufat, ze ich nebude moc..."Pajka, ze stoleti páry... :o] inak spravna otazka "kde je moj mozog?" tak to by zaujimalo aj mna... asi ma neplatene volno :o]píšťalka

Píšťalko, měla by ses ozvat :(((

Milá Píšťalko,nikdo se nemůže obrnit proti takovým zradám,kdy tě zradí něco,čemu si věřila.Pořád budeš znovu věřit a dostaneš ránu,srazí tě to k zemi,ale zase znovu vstaneš a budeš věřit dál.Já to znám u sebe.Někdy mě udivuje,proč nás Bůh takové stvořil,když dokážeme dělat neuvěřitelný prasárny.Asi proto,abysme to tady neměly tak jednoduchý.Vybreč se,nebo se pořádně ztřískej,i když to je na druhý den ještě horší.Držím palce.

Tak jsem to,holky,zvládla!Teda ale bylo to horší,než jít k zubaři (a z toho mám paranoiu).Ten pan doktor je už na první pohled milej pán,ale když se mě začal vyptávat,co jsem si při tom řezání myslela a na koho jsem byla naštvaná,tak mě políval pot.Já fakt nevím a neuměla jsem mu to říct.Jediný na co jsem myslela bylo,ať se mi uleví.Však to znáte.Vyptával se mě asi 2 hodiny na různý věci,mimo jiné na můj milostný život (to byla taky hrůza,mluvit o tom,jak to děláte).Ale čím dýl jsem tam byla,tím menší problémy mi to dělalo.Dokonce jsem si díky němu vzpomněla a uvědomila si,že než jsem se začala řezat,tak jsem ve vzteku rozbíjela talíře.Říkal,že to je taky signál.Signál toho,že neumím zvládat krizové situace,že před tím řezáním vždycky cítím nějaké napětí (to je pravda)a jde o to, naučit se to ventilovat nějak jinak.Samozřejmě,že ten problém bude hlubší,tak k němu budu chodit na terapii.Těch terapií je víc.Říkal,že vyzkouší hypnózu,proti těm krizovým situacím kdy nezvládám to napětí a obracím se proti sobě můžou pomoct i antidepresiva (ale to bych nerada),a kdyby nic nepomohlo,tak existují skupinové terapie ve větších městech.Ale když jsem mu ukázala,co jsem provedla,tak byl docela překvapený.Měla jsem z něj pocit,že tohle ještě neviděl.Nebylo příjemný o tom všem mluvit a ukazovat to,ale když jsem odtamtud šla,tak se mi moc ulevilo.Hrozně mu věřím,že mi pomůže,působil takovým uklidňujícím dojmem.Jo a taky byste měly vědět,že pokud to chcete zadarmo,musíte mít potvrzení od obvoďáka,kterýmu potom taky ten psycholog pošle výsledek léčby.Takže váš obvodák to vědět asi bude muset.Ale ten psycholog říkal,že mu mám říct,že mám strach z ostrých předmětů nebo tak něco.Tak to holky taky zkuste!Řekl,že nás čeká dlouhá cesta a že se budu muset moc snažit,ale že to nějak zvládnem. Jo,Anilo,když jsem si četla, co jsi psala o tom,jak ti nic nejde,nic nezvládáš,že jsi na nic,tak to bylo jako bych to psala sama.To jsem teď přesně já.Hrozně bych se z toho chtěla dostat,celý svět je na nic,a moc věřím,že mi ten psycholog pomůže.Další sezení mám až v září,takže zase poreferuju.Mějte se hezky a tupým a nehořlavým předmětům zdar!

Píšťalenko, moje upískaná. Myslela jsem, že už jsi tak daleko, že chápeš, že žádná svině nestojí za to, aby ses kvůli ní práskala, natož do hlavy a ještě k tomu do betonu!!! Kam se poděl Tvůj rozum? Co Tě proboha tak vykolejilo?!!! Zanádavej si, to já umím dobře a chodím, lítám, energicky proletím prostorem, firmou nebo domem jak kulový blesk a nádávám, jsem jako ten chlapík ve filmu Marečku, podejte mi pero, který musel přecházet, aby z něj vypadlo, že 19.století je století páry, můj parní přetlak se tím vypustí, vychládnu a rozdýchám se do klidu...Asi to byl někdo blízký komu důvěřovalas,tak proto to tak bolí :(

Pistalko tak to vim, verit kazdymu je blbost, ale verit aspon nekomu a ukazat, ze jsi skvela osoba (jako ze ty jsi, protoze jsi mi zachranila aspon jedno riznuti...) občas se objevi lidi svině (prominte :o)) tak to chodí. Zbejvá jen doufat, že jich nebude moc... Já vím, chabá útěcha :o/ jenže co jinýho zbývá?

prave pocitujem strasnu uzkost, zurim, som nastvana, je mi to luto, lepsie povedane uz tu aj revem, stve ma ludska debilita [jasne, ze moja] a naivnost, ako strasne si musi clovek prastit hlavou o zem, aby pochopil, ze ludia su riadne svine? Povedzte mi, ako silno to musi byt, nech sa tak prastim, aby mi to konecne doslo, aj ked to bude boliet nevadi, kludne mi odporucte betonovu dlazku, ci nejaku strkovu prasnu cestu a ja tam tou blbou hlavou prastim a potom sa mi mozno rozjasni... pred chvilkou som si vymenovala vsetky skarede pomenovania, ake kedy slnko sveta vypustilo z ust a pristali na mojej osobe, ale vobec sa mi neulavilo, ja sa ai fakt potrebujem niecim prastit, ludia su tak hnusny, zakerny a sebecky, preco sme kurnik takto na seba? Vie to niekto vysvetlit, ale prosim po lopate, lebo mne to treba asi po lopate, aby som to pochopila, momentalne sa strasne neznasam, potrebujem panaka, lebo spravim nieco co budem neskor lutovat... ludkovia moji, nikomu neverte, na nikoho sa nespoliehajte, a nedavajte najavo, ze ste dobri, lebo vas kazdy odrbe! [to som sa vyjadrila este fakt slusne, ale prepacte]...Lenka, tak nam napis co a ako, sme tu isto zvedavi viacej, ako Ty... :o]

Píšťalko, příčinu svého ubližování bych odstranila strašně ráda, ale to se mi povede jedině, až bude existovat něco na zapomění... Protože se to týká něčeho, co jsem udělala nebo spíš neudělala, moc mi to ublížilo a mrzí mě to... A jak odstranit minulost? Vrátit se nemůžeme...a smířit se s tím? - Ta představa bolí... Kvůli tomuhle jsem to udělala poprvé a vlastně to svým způsobem kvůli tomu dělám stále. Vím, že máš pravdu, svět se rozhodně nezboří, když něco nestihnu..., ale můj svět ano. Nejde o něco hodně důležitého, jsou to maličkosti, kdy si uvědomuju svou tzv. "nedokonalost". Bude se Ti to zdát absurdní, jako úplná blbost, ale pokus se na to, prosím, dívat chvilku "nenormálním a zkresleným" chápáním. Když si řeknu, že přečtu za hodinu knížku /samozřejmě to nemůžu stihnout/ a když se mi to nepovede, tak jsem na sebe naštvaná a čtu dál, ale únavou mi pak začne unikat děj, dojdu k závěru, že jsem blbá, když to nechápu a když u toho ve tři ráno usnu, připadám si jako podčlověk... Je to naprostá blbost, je mi hloupě vůbec to sem napsat. Ale když tohle zažíváte dost dlouho, tak z toho pomalu cvokatíte, protože nic se nemůže dělat věčně dokonale. Neříkám, že mě tohle napadá denně, drží mě to jen určité období, poté následuje "ohýnek", protože zjistím, že nedělám věci, tak jak bych si přála /o téhle mé "nedokonalosti" jsem tu mluvila/. Opakem k tomu období je stav, kdy kašlu na všechno, protože nemá cenu dělat to "nedokonale", ale mám i své normální dny. Uvědomuju si, že je to nesmysl, ale nedokážu tak přestat uvažovat... Měsíc je asi opravdu docela dlouhá doba... Z počátku jsem měla opravdu jen dobré dny, všechno bylo fajn, to co se mi nepodařilo mi tolik nevadilo, ale postupně se to nějak nahromadilo... a poslední čtyři dny jsem cítila ten svíraví pocit, jestli mi teď rozumíš..., byla jsem nervózní, roztěkaná a nic se mi nepodařilo se soustředit... Na začátku toho mě ani nenapadlo, že je to volání po "bolesti", snad jsem na tenhle způsob i zapomněla, ale pak mi to došlo a šlo už jen opravdu o to odolávání. Proboha, vidět někoho jak si třeba zapaluje cigaretu - muka, muka... Vidět plápolat ten plamínek, a pak to oranžové světýlko, jak hoří cigareta... Nevydržela jsem, jsem slabá, ale nebudu nad tím moc přemýšlet /...ale už to tu dělám :o) /, myslím, že jen tak se mi podaří, aby z toho byl další měsíc a možná i dva nebo tři bez ublížení... Nepotřebuju to tak často, vždyť i to je dobře, ne?! A lhostejnost.... netrápí mě to už tolik jako dřív... Své mámě to už vážně nezazlívám, vlastně jí i svým způsobem chápu, ale mluvit s ní o tom ještě jednou, to už ne... Nemám na to odvahu. Leni, MOC A MOC TI DRŽÍM PALEČKY. Přála bych Ti, aby Ti to pomohlo. Nezapomeň nám pak napsat. HODNĚ ŠTĚSTÍ!!!

Lenko, necouvneš, protože to chceš vyřešit. Není to normální a dotáhneš své rozhodnutí do konce. Budu na Tebe zítra myslet, tak nám dej vědět. Držím Ti pěstí, abys měla štěstí :)))Napsala bych i ostatním, ale mám za sebou pár "dvanáctek" - proboha ne piv!!! :) v práci a cítím se dost utahaná.

Ahoj,už jsem tu dlouho nebyla,teda vlastně týden od tě doby,co se to stalo znovu.Že to nemám komu říct,jsem myslela tak, že ten večer se mnou nikdo nebyl,jinak mám velkou oporu v mém muži,který se mi snaží pomoct.Možná taky proto jsem odhodlaná jít k tomu psychologovi.Ale to jsem byla,teď už nejsem.Čím víc to dělám,tím míň se mi chce o tom mluvit s kýmkoliv,natož s cizím chlapem.Asi už chápu Anilinu nechuť jít k psychologovi.Ze začátku jsem se tam těšila,že mi poradí,teď už vůbec.Tím,že jsem mu minulý týden zavolala, jsem překročila svůj stín.Ale než jsem to ze sebe vykoktala...Říkat po telefonu něco tak intimního někomu,o kom ani nevíte jak vypadá.. Zítra tam jdu,tak mi držte palce a JÁ VÁM POTOM ŘEKNU,JAK TO ŠLO,JO?Mám ale hroznej strach, a nevím,jestli tam vůbec dojdu.Je mi to strašně trapný.Ach jo, tak jdu na to.Anilo,Píšťalko,Blizi,Pajko a ostatní,DRŽTE MI PALCE!

Ahojky vam vsem, tak jsem se po delsi dobe dostala na internet a precetla si prispevky, z kterych je mi vcelku smutno. Vidim, ze sebeposkozovani ma nad nekterymi z vas velkou moc, ja za sebe mohu ted rict, ze "je to pryc",nastvala jsem se na sebe, na jizvy, ktere mam po tele a kdyz jsem se snazila prijit na to "proc"to vlastne delam, uz me nic nenapadlo, takze s tim snad navzdy koncim (i kdyz kdo vi...) Preju vsem hodne stesti a odvahy. B

Riadne mi nenabehla stranka, tak este nieco...Anilo vies, ja by som to tvojej mame nezazlievala, i ked to tak citis, a kazde dieta, ktore v dany moment ziadalo o pomoc a nedostalo ju citi nejaku urazenost, nepochopenost, ale ako uz tu padlo, musis to brat aj z jej pohladu, mozno si na nu pred tym rokom a pol, isla moc rychlo, mozno si to na nu vyvalila, ked riadne nevnimala preto spustila hurhaj, myslim, ze si mylne pochopila ze ti neveri, ale zas na druhu stranu, kedze si sa uz o to nepokusila, jej to znova povedat, ona sa asi utvrdila v tom, ze to bolo klamstvo, keby si jej to zopakovala, isto by nebola tak odmerana, ale polemizovat o tom ako to mohlo ci nemohlo byt je zbytocne. Ako myslim, tak uz jej to neskusis povedat, coz by som ti, ale chcela vyvratit, lenze podla toho, ako to vsetko opisujes, ako si sa citila a verim tomu, ze sa tak citis stale uz to neskusis...Ono ludia to riadne nepochopia, pokial sa s tym nestretnu, to si isto zistila i Ty sama.Mesiac je celkom slusna doba, to si za celu dobu, na to iba tak z nicoho nic nemala chut? Proste si mala stale super dni, ze Ti vsetko vychadzalo, ked si na to nemyslela? Alebo boli aj horsie dni, ale proste si to prekonala? Co ta teda donutilo to spravit po tak dlhej dobe? Ja som nikdy nemala taku dlhu dobu, ze by som bola schopna odolavat, bolo to na denodennom poriadku, ale uz ked presiel mesiac, potom sa pridali dalsie dni i tyzdne, uz to potom slo lahsie s vedomim, ze uz som z toho von, tak co tak strasne sa Ti stalo, ze si sa k tomu zas uchylila? Ak sa k tomu vzdy po nejakej dobe vratis, musis mat z toho strasne vycitky, mna by to velmi mrzelo, ze som zasa podlahla, ako to mozes teda brat, ako "lhostejnost"? Chces sa k tomu uchylovat vzdy, ked Ti to pride na rozum, ked uz budes pani v rokoch, vzdy potom siahnes...? Myslim, ze nie...Baby, ani neviem co povedat na zaver... priat krasny den bez ublizenia sa asi neda, pokial si ho nedoprajete Vy same...

Baro, ale ak sa uz nechces nervovat, tak si vybuduj svoju volu s tym prestat, a uz nebudes citit unavu, ale naopak radost z toho, ze sa ti to dari prekonavat, musis si v zivote najst nieco ine, nejak inak sa vtedy zabav, ked citis, ze to na teba ide. Pre boha baby, ako sa mozte tomu tak lahko poddat? Ono je lahsie sa vzdat, ako bojovat, to je pravda odveka, ale v tomto pripade este aj smutna.Ten kolotoc sa da zastavit, len treba chciet, lenze ak citis, ze to na teba prichadza, ak citis, ze uz uz to spravis a ty sa ani len nezamyslis nad niecim inym ako to prekonat potom sa z toho kolotoca nevyhrabes. Musite si konecne vybrat, ci s tym chcete soncit, alebo proste nie, kazdy ma pravo volby a v tom to hranici, ak si vzdy zvolite lahsiu cestu "ano spravim to, ved sa mi ulavi" tak potom sa z toho nevyhrabete nikdy, naopak sa do toho kazdym ublizenim zabarate este hlbsie...Anilo, pises, ze uz Ti nevadi, ze si to urobila, ako to mozes povedat? Ty to tak naozaj citis, ze Ti to nevadi? Mna kazdy jeden rez mrzel a nenavidela som to, tebe sa to naozaj paci? Pravda to nemyslis vazne a iba tak si to placla do vetra...? Este pises, ze si uz pochopila preco si to spravila... preco tu pricinu teda neodstranis? Vies, ja vlastne riadne ani neviem preco som to robila, mozno z mladickej nerozvaznosti... to je fuk, hlavne ze to nerobim, a Ty to vies, mas nadomnou navrch, ze mozes ist proti tomu lahsie ako ja, a predsa to iba tak hodis za hlavu? Hadzes si za vinu pocit nedokonalosti, bozinku moj, ved ak si naplanujes, ze spravis to ci ono a nestihnes to svet sa predsa nezruti, ci mas tak dolezitu pracu, ze koli tomu pride niekto o nieco strasne dolezite, myslim, ze nie a vidis i ked to nestihnes zivot predsa bezi dalej, nemyslim, ze je to az taka pohroma... A ze ta mama v tomto smere nepochopila z toho si hlavu nelam, je sice tazsie z toho vist von ak je na to clovek sam, ale si uz velke dievca, tak sa proti tomu postav, nevnucujem Ti psychologa, lebo viem, ze tam nikdy nepojdes, tak to skus aspon prekonat spolu tu s nami, i my ta mozme vypocut a dat ti, nie sice svetovu radu, ale ani o nic horsiu, ako by ti dal on/ona sam/a...