Sebepoškozování

jo pozitivní bude, byla... jenomže z tohohle pozitivního pocitu žiju tři tejdny a pak už to nestačí, tak se říznu nebo spíš jsem se pořezala a s tim pocitem vydržim zase pár dní nevnímat okolí a bejt ve vlastním světě... kdy se tyhle kruhy přestanou opakovat? už někdo přestal?

Nejsou všichni svině, zkus to vydržet a nedělej to, reakce bude pozitivní, na rozdíl od rozpoložení, které pocítíš, když to uděláš...

Tak jo, už jsem s tim málem přestala, fakt jsem byla tři tejdny čistá, jenomže dneska cejtim, že se zase pořežu a že to bude stejný jako předtim, protože naposled ze mě vyteklo fakt dost krve a netekla pomalu, ale celkem rychle, ta rána se hojila snad tři dny. Možná vám to bude připadat úchylný, jenomže já se prostě pořezat musim, už to nevydržim. A hlavně nechci, protože proč tady pořád bejt, když jsou lidi takový svině???

Ahojte, je mi 23 a od 17 let trpím sebepoškozováním. Vždycky, když se pohádám s mámou, tak se musím nějak uvolnit - bud se přejím a zvracím, nebo se pořežu žiletkou. Máte s tím někdo nějaké zkušenosti? Dá se to šílený napětí uvolnit i jinak?

Ahojky!Jsem docela dost překvapen,že sebepoškozováním trpí převážně tolik holek či dívek,nebo žen:).K vašemu ůdivu se musím přiznat,že jsem jím trpěl taky,asi mezi 15-19 rokem,kdy jsem si připadal naprosto neschopnej a k ničemu:) Ale jelikož jsem onemocněl nepříjemnou kloubní nemocí(arthropatie),tak jsem po mnoha bezesných nocích usoudil,že existují příjemnější věci na svetě,než je bolest.Každopádně bych vám doporučoval návštěvu psychologa,nebo psychiatra.Já jsem se také ponížil,a nějaký čas jsem už v péči(ale kvůli psychosomatický nemoci:),a zdá se že stále žiju,a ten kdo je tolerantní,dokáže pochopit,že život není nikdy ideální a bude se vám snažit pomoct(někdy).Každopádně vám přeji hodně ůspěchů v přemáhání těchto potíží:)

Nazdarek holky, mela jsem stejnej problem jako vy..řezela jsem se a nevedela jsem kdy mam dost..jednou si toho ale všimli kamoši a dozvedel se to i muj nejlepši kamoš, na kterým mi hrozne záleží...On mi pomohl se z toho dostat a jsem mu za to vděčná,nebejt jeho tak su asi mrtva pac sem byla fakt hodne v prdeli...Chcu vam všem vzkazat ze to jde s tim prestat jen si to musite uvedomit...na mym miste je ted ma nej kamoska a ja ji nedokazu pomoct a jsem z toho hotova...holky vy s tim muzete skoncit jen musite věřit....Já mam jeho a už to neudělám vy určitě máte taky něco, někoho pro koho máte proč žít...Držte se a třeba napište...Pa Nada

Nazdarek holky, mela jsem stejnej problem jako vy..řezela jsem se a nevedela jsem kdy mam dost..jednou si toho ale všimli kamoši a dozvedel se to i muj nejlepši kamoš, na kterým mi hrozne záleží...On mi pomohl se z toho dostat a jsem mu za to vděčná,nebejt jeho tak su asi mrtva pac sem byla fakt hodne v prdeli...Chcu vam všem vzkazat ze to jde s tim prestat jen si to musite uvedomit...na mym miste je ted ma nej kamoska a ja ji nedokazu pomoct a jsem z toho hotova...holky vy s tim muzete skoncit jen musite věřit....Já mam jeho a už to neudělám vy určitě máte taky něco, někoho pro koho máte proč žít...Držte se a třeba napište...Pa Nada

Ahoj holky, je mi lehce přes 20 a když jsem před pár lety slyšela o sebepoškozování, tak jsem myslela, že je to jen nějakej výmysl, nikdy by mě nenapadlo, že za nějakej čas budu dělat něco podobnýho. Jsem hodně přecitlivěla a vim, že jsem psychicky hrozně slabá, tak to má na to velkej vliv. poprvý jsem to udělala asi před půl rokem, pak dlouho nic a teď se to zase pře pár týdny vrátilo. Jsem ve velký depresi a když to někdy vyvrcholí v okamžik, že už nevim, co dělat, tak je tohle snad jedinej způsob, kterej mi uleví.

Zdárek... Viky, ono to není zas tak lehký a další zklamání mi za to nestojí. Potřebovala bych změnu prostředí. Nejdřív jsem tomu nevěřila a neříznout se dalo strašně zabrat, ale teď jsem strávila 11 dní s moc bezva lidičkama, kteří mě brali jako sobě rovnou a v dopískách, které byli určeny jen pro mě psali, to co si o mě mysleli, a abych pravdu řekla, tak tam nic špatného nebylo...Jenže jsem se vrátila domu a hned na přivítání, když jsem byla plná novým a perfektních zážitků, tak se naši zrovna hádali... s tím žádnej psycholog a tak nic neudělá...

Victorie,Larisso,a ostatní,co máte takový odpor k psychologům.Myslíte,že to pro mě bylo jednoduchý,jít k tomu doktorovi?Bylo to horší,než jít k zubaři!Když jsem přišla k němu,vážně jsem se skoro otočila a utekla.A když jsem mu ukazovala ty jizvy,to zděšení v jeho tváři,to taky nebylo moc fajn.Cizímu člověku něco takovýho vykládat.Jasně že jsem se cítila jako debil,a ačkoliv mám domluvenou druhou schůzku,budu se muset hodně nutit tam jít.Ale musím,protože nic jinýho mi nepomůže.Byla jsem na koupání ve Štúrově a už asi nikdy v životě nevylezu v plavkách.Připadala jsem si jak Frankenstein,jak všichni čuměli.Jestli toho psychologa nezkusíte,tak neříkejte,že jste udělaly co jste mohly.Držím vám palce:-)

Dlhsie som sem nenakukala... Barusko, Ty si to krasne vystihla :o] tiez som na pochybach...Victorie, ja neviem co Ti mam napisat, myslim, ze sa v takychto veciach neda normalne poradit, pre kazdeho normalneho by bolo lahke napisat chod k niekomu si o tom pokecat, ale maloktora tuto z tejto diskusie to urobila, snad tusim iba Lenka, a ak si precitas co pisala, tak jej sa to pacilo, odsudzuju to iba ti, co to neskusili...Ja neviem, tato rubrika je predsa v psychickych problemoch, preco sa tomu v tejto rubrike tak uprosne branime? Vsade inde si pisu, ako si fajn pokecali s psychologom ci psychiatrom, ako sa im ulavilo, ako sa tesia na dalsiu navstevu, preberaju tam v akom meste je ten, v dalsom meste zas ten, iba tu sa tomu vsetci brania ako cert krizu... cim to je...?pistalka

No koukám, že se tu objevily nové osoby... nevim jestli se radovat nebo plakat :o/

Ahojky, sem tu poprvé a rozhodně ne naposled sem moc ráda, že sem vás tu našla, protože mám stejný problémy jako vy. Když mám problém řeším ho tak, že si ublížim, snažím se teď moc neřezat, protože ty jizvy sou fakt hrozný, když to na mě přijde tak mlátim rukou do zdi, to nikdo nevidí, akorát sem si jí už dvakrát zlomila a to se těžko vysvětluje. Snažim se o tom mluvit s kámošema ale nechápou to snažej se mi pomoct vyhrožujou mi, že jestli to budu dělat tak se se mnou nebudou bavit apod. ale to mi moc nepomáhá občas si připadám jako blázen. Sem strašně citlivá a mám kluka sme spollu už skoro čtyři měsíce, já ho strašně miluju, ale poslední dobou si ubližuju hlavně kvůli němu je to divný sem snad blázen? Já prostě nemůžu, třeba nedávno byly sme v jednom klubu a on se asi dvě hodiny bavil s nákou holkou nemohla jsem to vydržet a šla jsem ven ani nevim jak mě to napadlo, ale odřela jsem si celej loket je to tak hrozně uklidnující když vidím tu krev jak se valí z nějaký rány, jako by to ránou odcházela ta zloba nebo strach nebo já nevim co to je co mě to v tu chvíli nutí udělat to. Nevím už co mám dělat, k doktorovi jít nemůžu to bych nezvládla a naši to nevědi, jen ségra ale ta si toho většinou nevšimne nebo si z toho nedělá hlavu, přitom mam faj rodinu, problémy jen obvyklý co jsou všude. Nevim . Prosím napište mi někdo!!! Předem děkuju. A vám všem co tim trpíte taky přeju pevný nervy a hlavně pevnou vůli aby ste s tím dokázali přestat. pa

Popovídat si s psychologem nezaškodí - a třeba zkusit i několik, než najdeš toho, který ti "sedne"...

s tím kamarádem jsem to myslela, tak, že když se chová takhle, tak (teda aspoň u mě)přestává ten pocit prázdna bejt tak velkej a začíná aspoň po dně zlechtanej pocitem, že aspoň někomu na mě záleží a má mě aspoň trochu rád...

Aničko, chce to klid... když mám vždycky nějaký období, tak to na mě pozná můj nej kámoš a chce, abych o tom mluvila... možná, že i ty máš ve svém okolí někoho, komu věříš. Věř mi, že ve dvou se to líp táhne. Jinak doporučuju vyzkoušet i koně. Tyhle bezvadný zvířata maj svý dny jako my lidi, ale hlavně vycítí pocity. A podle toho se chovaj... Držím palce.

Zdravim, jsem¨rada ze bezi tahle diskuze...zajimalo by me co delat, kdyz se treba vydrzim nerezat, potom prijde problem...a ja najednou nemuzu udelat to, co vzdycky (t.j. ziletka...), co mam delat s tou prazdnotou (nebo jak bych to nazvala?)?

neberme ten zivot az tak vazne...

Ahojky ve spolek. Nevím, jak dál. Řežu se už skoro rok a je to čím dál tím horší. Strašně dlouho sem to podvědomě skrývala... v zimě se nosí dlouhý rukávy, tak to nebyl problém. A navíc jsem ani necvičila, tak mě nikdo do jara v tričku neviděl. V půlce června jsem se pokusila o sebevraždu, ale nevyšlo to a teď jsem za to aspoň trošku ráda. . Ale to je to poslední, co se mi chce. Reakce okolí jsou rozdílné. Mamka o tom nic neví (snad), otci jsem ukradená a nejlepší kámoš s kámoškou se mi snaží pomoct.Nejhorší je, že můj bejvalej mě bez obalu a na potkání posílá k psychiatrovi. Tomu se říká dodání důvery.

ja nejdem pre istotu nikam, lebo len vystrcim nohy z baraku, a maler sa na mna prilepi a momentalne ziaden iny nepotrebujem...Tak at mate pekne pocasie :o]pistalka