Sebepoškozování

Ahoj Nelo,je mi 24 let a jsem kvůli svým psychickým problémům v invalidním důchodu.K tvým dotazům.Přečti si rubriku zneužívání a jeho následky, pak možná pochopíš...Jseš moc hodná,že mi chceš pomoc. Chodím i k psycholožce a k psychiatrovi,ale stále nevím, jak se toho sebeubližování zbavit.

to Iva: Ahoj Ivo, přečetla jsem si tvé příspěvky, a musím přiznat, že mě to vyděsilo jak jsi se pořezala někde na přirození. Já tady tohle neznám, nikdy jsem nikc takového neudělala a ani mě to neláká, ale moc mě zajímá, proč se nemáš ráda. Ublížil ti někdy někdo? Máš nějak nevyřešenou minulost? Nebo proč? Ráda bych ti pomohla, myslím, že pomoct ti lze, ale hlavně ty se musíš zamyslet nad tím, proč tady tohle děláš.Víš, každý člověk někdy trpí stavy, že se nesnáší za to, že něco udělal, nebo za to že mu někdo něco udělal. Ale nesmí se to řešit ubližováním. Měla by sis velice vážně o tomhle promluvit i se svým přítelem, protože jestli se s ním miluješ aniž bys chtěla a pak si ublížíš, tak z toho přece nemůžete mít radost ani jeden. Prosím, mohla bys mi odpovědět na mé výše napsané dotazy? A ještě, kolik ti je a co dělás?Nela

Tak jsme se nedávno s přítelem opět milovali.Nechtěla jsem,ale jak už jsem psala,dělám to jen kvůli němu.Nevzdržela jsem to a na záchodě jsem se po styku pozvracela.Měla jsem na sebe takovej vztek...Nebo já nevím, co to je,ale musela jsem se pořezat. Samozřejmě tam, kde to není vidět. Nechápu jak na mě někdo může šáhnout... Jsem tak hnusná odporná-NENÁVIDÍM SE!!!!

Lucka, neviem ci poznas herecku Stelu Zazvorkovu a herca Milosa Kopeckeho.Mali spolu dieta, dievca. V Tvojom veku urobila demonstracnu sebevrazdu, spocitala si to na dobu, kedy sa jej mamka vracala z divadla, lenze ona si akurat vtedy posedela o trosku dlhsie po predstaveni. A tak jej dcera zomrela, aj ked nechcela :(Radsej bysom si tu este dlho citala o tom, ako sa mas ...

Neviem, kam by som sa mala zaradit, ale asi k vam... Mam 17 rokov a som divna, isto som uz davno, viem to. Dokazem si ublizit len preto, aby som uputala na seba pozornost, nikto mi nikdy neublizil, ako vam, nik ma netrapi, mam to po com tuzim, ale som skratka divna. Teraz najnovsie som vrazila celu ruku do sklenenych dveri s umyslom dorezat sa co najviac, ale aby to nik nespoznal, aby to vyzeralo ako nehoda, odovodnila som to tym, ze tam liezol chrobak, ze som ho chcela prastit, ale ze som to asi trosku prehnala, pockala som rano, kym rodicia odidu do prace, aby som mohla mat na to klud a aby som prisla o co najviac krvi, ale zaroven do takeho stadia, aby som neomdlela, skartka aby ma niekto polutoval, ja sa totiz neviem polutovat, vzdy si radsej vynadam... Bol to uplny umysel, vrazila som tam lavu ruku, lebo viem, ze bude nefunkcna a ja som pravak, cize potrebujem fungovat s pravou rukou.Dokazem si privolat bezvedomie, je to jednoduche, ale zaroven velmi nebezpecne (nechcite navod) ak ma totiz niekto do par minut nevzkriesi, moze sa dostavit koma a z nej sa uz asi nevyhrabem, alebo dostanem mozgovu prihodu a bude zo mna dedinitivny cvok. Vzdy ked to robim, tak v blizkosti niekoho.Moja stara mama uziva lieky, je dost chora a uziva snad vsetko na vsetko, aby vobec fungovala, beriem jej jej lieky (nikdy vsak tak, aby jej chybali, to nie, jej by som nemohla takto ublizit, na to ju mam rada) a vzdy raz za cas ich za hrst zjem, vzdy mi potom ide srdce roztrhnut, stracam dych, prestavam existovat ale vykompenzuje sa to tym, ze pride obdobie, kedy si ma zas niekto vsimne, cize to na par dni zas vystaci.Teraz je obdobie stagnacie, je to zvlastne, ale moja fantazia uz zasa pracuje, mam v plane sa v piatok s nasimi pohadat, chapete umyselne sa pohadat, vyvolam hadku a vecer odidem z domu iba tak vo svetri, alebo co si obleciem, uz pekne mrzne, tak sa schulim na lavicku niekde v parku a zostanem tam do rana, to snad pekne zmrznem, mozno tam aj zamrznem, ale ten risk skryva kazde moje pokusenie, a mozno ma daju potom do nemocnice, ale zas to bude ako nevinna nahoda, skratka pohadanie sa s nasimi. Nemozem sa porezat ako vy, na to by mi prisli, ze je to umyselne a poslali ma k psychiatrovi, ale to nechcem, ani neviem co vlastne od toho chcem. Nikdy som nic nikomu nepovedala, na to som dobra klamarka, a ako ste pisali aj vy, klamat sa kvoli ublizeniu nauci kazdy lahko a velmi rychlo, bez toho to totiz nejde. Je fajn, ze som to mohla napisat aspon sem, dakujem. Lucia

Ahoj Katy,moc dobře rozumím tomu,co jsi napsala.Já taky nenávidím sama sebe celou!A cítím přesně to co ty.Ale měly by jsme se naučit mít se aspoň trošilinku rádi.Je to těžký,já vím,ale třeba někdy nám to půjde...

Je až k neuvěření,že se najde kluk,který nám rozumí.Měla jsem přítele,který byl příšerně žárlivý a často mě psychycky,někdy i fyzicky ubližoval a tak to vlastně začalo.Přesvědčil mě o tom,že nestojím za nic,jsem k ničemu a že můžu být ráda,že semnou vůbec chodí.Než bych čekala až mi ublíží on,tak jsem to raději udělala sama.Nemůžu říct,že nenávidím svoje tělo,já nenávidím sama sebe celou.Můžu se snažit sebevíc a stejně je všechno k ničemu,protože su úplně nemožná.V práci se semnou baví určitě jen tak aby se neřeklo a nechápu,proč se semnou můj kluk vůbec zahazuje...

Holky holky máte to těžké.Asi vám neporadím,ale co takhle odbourávat tlak a napětí nějakým cvičením ? Třeba mlátit do pytle nebo do polštáře místo sklenkou do své hlavy? nebylo by to lepší?Zkusit zaměstnat hlavu aby jste nemyslely na ubližování si. Kdyby jedna iva byla ta druhá chápal bych,že si ublížila na pohlaví,protože se jí hnusí sex.Ale když jsou každá jiná ... Cítili byste rozdíl kdyby vás uhodil váš partner než když si ubližujete samotné? Myslím,že jo ... pak musí být jiný způsob jak uvolnit přetlak než sebepoškozování.

Tak jsem to v sobotu nevydržela a pořezala jsem se .Nedokázala jsem říct přítelovi,že se nechci milovat.Neřekla jsem mu to pro to,že to dělám jenom kvůli němu,aby byl spokojenej.Mě se sex hnusí.Vždy jenom přežívám a už chci aby to skončilo. Nenávidím svoje tělo.Tak jsem se musela pořezat.Jsem pitomá,já vím,ale já se tak nenávidím.

uf, teda teď jsi mi vyděsila Ivo, kde jsi se pořezala. Tak já nevím, ale mě psychoterapie fakt pomohla. Jeden rok jsem chodila dvakrát týdně, další rok jednou týdně. Ale je pravda, že po roce a čtvrt jsem přešla k jiné doktorce. Už se to s tou první nějak nehýbalo, měla jsem nepříjemný pocit, že už si o mě udělala nějaký svůj obrázek, a že mi nevěří, že to o čem mluvím, co chci, že opravdu chci, když mi to teda nejde změnit.... S obavami jsem teda přešla k někomu jinému a bylo to dobře. Hnulo se to významně k lepšímu...Takže tak, možná už vás mají vaši doktoři nějak zaškatulkované a třeba by to chtělo pohled někoho "cizího", který by viděl jiné řešení...

Ivo,věř,že nejsi blázen.I když je naše chování tj.tvé,mé a mnoha dalších dost hrozné,blázni se chovají přeci jen jinak.Co je důvodem,že si ubližuješ? Já tím odbourávám "přetlak" kerý cítím ve svém těle,protože jsem zatím nenašla přijatelnější způsob jak ho odstranit.Trochu mě děsí místo tvého útoku.Máš konkrétní důvod?Já si řežu "jen" ruce a nohy - v zimě se to perfektně schová pod oblečení a v létě řeknu,že jsem se pořezala o sklo,spadla do šípků,od kočky.Co s tím děláš? Já nevím,jak se toho zbavit,už to nechci!!!

Ivo, nejsem propagátor alternativní medicíny. Ale napadá mě, že možná v Tvém případě by nebylo na škodu něco zkusit. Kineziologii např. Práci s podvědomím (máš tam asi pěkný binec po tom, co sis v životě prožila). Ale pokud by ses pro něco podobného rozhodla, nezvol si nějakého "léčitele", ale někoho, kdo se tím zabývá seriózně a má dobrý kredit. Ideální se mi jeví spojení psycholog a kineziolog v jednom.

Ahoj všem. Nevím jestli se můžu do vaší rubriky připojit,ale zkusím to. Včera jsem napsala příspěvek,ale nevím jestli byl dost dobrý, jestli jsem to nenapsala tak nějak divně. Jsem na dně. Včera jsem si zase ublížila-pořezala jsem se na přirození.Já jsem fakt asi blázen, vždyt tohle není přeci normální!!! Někdo si může myslet, že jsem za vodou když chodím k psycholožce a k psychiatrovi, ale tak to vůbec není. Oni mě sice vyslechnou, ale nějakou konkrétní radu, jak s tím přestat nedají. A já bych tak ráda s tím skoncovala.Ale nevím jak. Moc prosím, jestli někdo víte, jak to aspon trochu zmírnit, tak napište. Budu moc vděčná za každý váš názor! Předem moc děkuju.

Dobrý ránko přeju všem! Právě jsem se probudila z krásného snu a zdá se mi, že sen se snad stal skutečností. Sluníčko mi oknem svítí do pokoje,příjemně hřeje, na klíně mi sedí náš kocourek, všude klid a mír. Je mi opravdu nádherně. Rozhlížim se kolem sebe. Můj pohled se zarazí o počítač a odněkud na mě vyskočí otázka, co asi děláte vy... A proč se vlastně mám tak skvěle? ..obyčejný ráno, sedim rozcuchaná a nenamalovaná v pokojíku, kde se neuklízelo tejdny (aspoň to taky vypadá), pod oknama dupou děti až se třesou okna.. nevidím nic povzbuzujícího, tak kde se vzala tahle náladička? Hm , ..jsem blázen. Tentokrát mi to ale ani trošinku nevadí. Přála bych vám všem ránka jako to moje dnešní. Zase vás brzy přijdu navštívit. ...zatim :o))

Katy, adresu Ti tímto připojuju. Je tu už víckrát :). Pendluju mezi více počítači, takže komunikuju taky bez outlooku :)

Milá Pajko,ty ses velice!inteligentní a chytrá,zřejmě se hned tak nevzdáváš.Já se ale fakt snažím.Ubližuju si,to je fakt,ale ne často.Většinou mě to vystačí tak na měsíc.Já spíš než že si dělám nové jizvy,tak si pečuju o ty který už mám.Rozhodně bych si je nedala odstranit.Když ses z té moravy,určitě tušíš,kde jsem se léčila:Bohunice,pak Černovice.Ale tam mě fak dost pomohly.Jenže musíš chtít.Je to už rok a nevím,proč se to vrátilo.Ještě že už ne v takové intenzitě.Ale takhle já žít nechci!Já se nemohu připoji přes outlook,tak to zkus ty na můj mail,a napiš mi svou net adresu.Tuším,že bys mi mohla i dost pomoct.Dnes mi není tak zle,takže holky zkoušejte se překonat.Jde to hrozně těžko,všechno je to o čase.Jen začít a vytrvat

Anilo, nenapsala jsem, že všech!!! Ty odbornou pomoc potřebuješ, měla by ses ze všeho vypovídat, nemáš, co ztratit, můžeš jenom získat, přinejmenším zkušenost a ušetřit své tělo jizev po popáleninách. Pár lidí, kteří sem napsali, dávají naději, že lze tenhle problém překonat, řekněme "uzdravit se", snaž se taky !!!

Počkat!!! Reakce psychologů a psychiatrů na sebepoškozování jsou uvázat, zakázat, nevidět, neslyšet a přesměrovat na projev hysterie...???!!! To mě opravdu uklidnilo. Asi si ještě rozmyslím, jestli vůbec někam zavolám.

Katy, taky su z Moravy :)Jo, jedeš v tom pěkně, protože si ve svém masochismu asi i libuješ. Každý člověk má nějaké přetlaky, napětí, úzkosti, taky je mám. Alkohol a lék je vražedná kombinace především díky tomu, že si koleduješ o vznik závislosti na alkoholu. Je to mrcha, pro ženský organismus obzvlášť... je nachýlnější, ženské tělo má jiný chemismus než mužské a ženská se stane alkoholičkou rychleji než muž a čím mladší tím snáz... Alkohol uvolňuje napětí, rychle, téměř bleskově účinkuje na psychiku. Jenže se roztáčí dost podivný kolotoč, protože jakmile vyprchá účinek, přichází kocovina a boříš se ještě hlouběji, bludný kruh. Navíc alkohol dokáže "rozjet" psychiku pěkně negativně, až do patologična. Jestli se nechceš docela odrovnat (dáváš hezky zabrat i svým játrům a ledvinám těmi jedy, které jim hojně servíruješ), nahraď aspoň panáka, tedý tvrdý alkohol, pivem nebo sklenkou vína. Co mě docela překvapuje jsou reakce psychologů a psychiatrů na projevy sebepoškozování. Jakoby je nechtěli řešit jinak než uvázat, zakázat, nevidět, neslyšet, přesměrovat na projev hysterie... dost smutný a alarmující zjištění při vědomí, kolik je takto utrápených lidí. Vůbec nejdou po problému, do hloubky, pouze tlumí projev a to ještě povrchně a nedůsledně. Přemýšlím, kde bych o téhle problematice mohla zjistit víc, včetně metody seriózní terapie, která by měla někde ve světě být vypracována i ověřena. Přeju vám všem klidný víkend, bez přetlaků, řezných ran, popálenin a domlácených hlav a končetin. Když to čtu, vypadá to strašně, jenže vy to fakt děláte. Snažte se vybít jinak, normálně...

No psycholožce jsem se už přiznala,tak o tom mluvíme,na chvíli mi to pomůže.Psychyatriče to raději neříkám,mám strach,že mě zase pošle do léčebny,byla jsem tam kvůli ubližování,depresím a sociální poruše osobnosti.Ty si asi ubližuješ hodně.Abych se tolik neřezala,tak to docela kompenzuji těma lékama,pak su tak otupělá,že většinou usnu.Taky mě pomáhá,že si třeba rozříznu prst a nechám si kapat krev na ubrousek.To mě uklidňuje,když vydím jak je teplá a tmavě rudá...Psycholožka říká,že se víc než fyzicky týrám duševně.Jako že třeba neberu léky,pak jich zase sním moc.Mám brát ráno Seroxat a přes den mám každý měsíc něco jinýho-biston,xanax,rivotril,lexaurin,neurol,už ani nevím.Přítel to ví,ale už mu taky neříkám všechno,protože vidím,jak mu to ubližuje.Stejně ho obdivuju,jak to semnou vůbec všechno vydrží?Jak jste spolu dlouho?