Jak se vyrovnat s vraždou kamarádky

"je to jen jejich prace" Tak s tim souhlasim a dle me to neni nic, co by te melo odrazovat. A jestli odrazuje tak je videt, ze mas neceho velky nedostatek, neceho, co bys chtela od nich,ale vis,ze ti to nemuzou (a ani nemaji) poskytnout. Muzu hadat-chybi ti velmi blizky clovek,ktery by ti naslouchal, mel te rad, verila bys mu, nemela bys pocit, ze ho tvoje problemy nezajimaji ap... Muzu se mylit.I o tomhle muzes u psychologa mluvit.A to druhe: "urci diagnozu a predepisou leky"- to plati predevsim pro psychiatry (a take to neplati zcela a nelze takhle pausalizovat). Psychologove maji jine nastroje jak ti pomoci. Nechci nikomu nic vnucovat, kazdy mame svoje zpusoby a predstavy o tom jak se zivotem protlouct. ahoj

Je to jen jejich práce.Nemůžou vědět co člověk cítí.Určí diagnózu a předepíšou léky.

Co myslíš tím "není to upřímné"?Jestli myslíš to, že nejsou tvoji opravdoví přátelé, tak to tedy opravdu nejsou.A myslím ,že seriozní psycholog se ti ani nesnaží vnucovat, že je tvůj kamarád. On není v roli kamaráda a kamaráda nemá nahrazovat. Je v roli odborníka, který ti posklytuje určitou odbornou pomoc,službu. Např. ti může pomoci vyrovnat se a zorientovat se v tom co zrovna prožíváš. Přátelství je o ničem jiném. Je to jiný vztah 2 lidí. Tak jako v každém oboru, jsou psychologové horší i lepší.Ale říkat,že to není upřímné,no.., možná si tím myslela něco jiného než na co reaguju.

Nic proti psychplogům a psychiatrům,ale já jim nevěřím.Právě psychiatr jí zabil a já nemám k těmto lidem důvěru.Není to upřímné a jsi pro ně zase další člověk na hlavu.

Já to v sobě nedusím, vykládám o tom skoro všem mým známým, jenom ten pohled na její rodiče je strašný a od toho mi těžko pomůžou nějakký psychiatři.Přesto děkuju za názor.Rita

Ahoj, pises o tom jakoby by jsi za to mohla Ty, ze tvou kamaradku ubodali. Neznam Te, pravdepodobne za to nemuzes, takze jestli Ti je stale z toho tak zle, v kazdem pripade navstiv psychologa. Vypovidas se, rozebere to s tebou, bude Ti lip. Kdyz to v sobe budes dusit, vubec si nepomuzes.

Lucie, za týden to budou dva roky, co moje kamarádka byla ubodaná ve svým bytě.Denně potkávám její rodiče(měli jenom ji) a je to pohled, z kterýho nemůžu spát.Zbaběle se jim vyhýbám, protože se nemůžu dívat na tolik bolesti. Nevím, co mám s tímhle dělat.

Pak to ale nejsou kamarádky, když by je tohle nezajímalo!

Zkus se svěřit psychologovi - je to jednak profesionál(ka), jednak v podstatě cizí člověk, tak není potřeba mít zábrany jako před známými nebo kamarádkami. A pomůže to - třeba i bez terapie, jenom když to dostaneš ze sebe ven.

Myslim, ze pokud citis, ze bys o tom potrebovala mluvit (coz myslim potrebujes-proc bys o tom jinak psala?) a zaroven nemas s kym, tak bys mela zajit k psychologovi.To co resis je tezka vec, tezke tema a neni se co divit, ze se s tim nemuzes vyrovnat, kdyz ani nemas poradnou moznost to ze sebe dostat.Preju hodne sil Jana

To všechno se snažím dělat.Mám syna a ten mi opravdu zpestřuje mé dny.Jenže se mi to pořád vrací a přemýšlím nad tím proč se to stalo,proč nejde vrátit čas.Vím,že tomu zabránit šlo a to je asi ta nejhorší představa....Nemám s kým si o tom popovídat.Kamarádek mám málo a žádné bych se s tímto problémem nesvěřila.Mají jiné starosti a myslím,že by je to stejně nezajímalo.

Myslím si že to chce jenom čas,zapomenout nejde hned.Skus často vycházet mezi lidi a najdi si nějaké koníčky.Vím že se mi to lehce říká ,ale vím že čas vše vyléčí ,mluvím ze své skušenosti .Musíš být trpělivá a skus o svém problemu z někým promluvit .Držim palce.

Budou tomu dva roky co mi zemřela má dobrá kamarádka.Byla brutálně zavražděná a já se s tím nedokážu vyrovnat.Vraha jsem také znala a za to,že jí brutálně uškrtil dostal 13 let.Byla velice mladá a hezká.Každý den na to myslím a snažím se přijít na to co bylo špatně,že se to stalo.Bezmocnost a velká bolest v srdci mi zůstává a znažím se na to nemyslet,jenže to nejde.