Moje vyhýbavá porucha

artemio: ne agrofobií určitě ne, třeba v přírodě mi je krásně
momo: podle určitých názorů se obávám, že by mě ho nedali a když, tak možná tak jen na rok. A stejně bojím se, že bych si pak ani nezašel do krámu pro chleba

Okamžitě si zažádej o invalidní důchod. Myslím, že bys měl nárok. Takový život je utrpení

Netrpíš agorafobií?

Zajímalo by mě zda by někdo z vás chtěl žít můj život. Bydlím sám v panelákovém bytě, nemám žádné kamarády, přátele, chodím jenom do práce kde se se mnou nikdo nebaví. Trpím těžkou sociální fobií, kterou léčím už přes deset let, ale přes to všechno se můj stav jen zhoršuje. Už mám problémy i zajít do krámu. Absolvoval jsem několik terapií i na dlouhodobém pobytu, ale několik psychiatrů mi na rovinu řeklo, že se z toho nedostanu. Už nemám moc sílu na takový život. Poslední dobou se mezi lidmi hrozně klepu a je to asi dost vidět. Co by jste na mém místě dělali vy?