TCHÝNĚ

ahoj, mam problém s přítelovou matkou a jeho sestrou, obe jsou totiž stejné. k věci...mám pocit, že nedokážou překousnout, že jsme spolu.. máme baráček a jsme oba moc štastní, jen máme v našem vztahu věčně několik překažek. jde hlavně o přítelovo bývalé přítelkyně, ze začátku jsem se na narozenivové oslavě jeho mami musela smířit s první, už to m ipřislo divne, podle me se to nedela. překousla jsem to. pak se k nim do baraku zacla kvartirovat dalsi, celkem o dost hosri, jezdi s ni na nakupy, do bazenu, vylety, vse s ni a my jdeme mimo, nerikam ze bych to potrebovala, ale cloveka zamrzi, kdyz se vas nikdo ani nezepta...prijde mi , ze ta uz je tam jako doma, je tam proste porad. a ve finale tam zacala jezdit i dalsi, vcera slik olem naseho baraku na prochazku, dve jeho byvale pritelkyne a jeho rodice, u naseho baraku se nachvilku zastavili a tak nejak zvlastne se pousmali. ja uz toho mam plny zuby, nikomu nic nedelam, hledim si svymu, ale furt je to spatne, nehlede na to , ze vycitek z jejich starny uz bylo az moc (spatne uklizeno, blbe uvarino, spis moc dlouho) atd. nejhorsi na tom je, ze se me pritel ani trosku nezastane, furt rika jen, ze jsme my a tak to je ze oni si muzou delat co chteji, to je sice pravda, ale tak ohledy by brat meli ne? podle me by se to nikomu nelibilo, nebo vam ano? prosim poradte co s ni? :( jsem uz zoufala..

Ilonka:Tak já to mám skoro totéž. Jen s rozdíly-"tchán" ještě žije, takže jsou s "tchyní" silní a pouštějí se do mně s chutí oba+jejich st.syn+stará babička. Bydlíme v jejich domě-v jejich bytě už dva a půl roku máme (já, syn a přítel)jeden pokoj-sociální společné. Potkávám je pořád a všude. Výchova mého syna se řídí podle nich, já když ho pro něco okřiknu, tak je oheň na střeše..Bohužel se mi zdá, že jsme to od začátku vzaly(ty i já)za špatný konec-měly jsme si stanovit pravidla..Já na sebe od začátku nechala řvát, když jsem se pokusila ohradit seřvali mně jako puberťačku a od té doby už si jen huhlám pro sebe-teda to mi nedávno zakázali.Přítel se mně nezastane v ničem-je to ňouma..co mě udivuje je to(a tchánovi jsem to před pár dny řekla)že mi kecají do výchovy a řídí ji polde sebe lidi, kteří si sami své děti nedokázali vychovat(načež tchán litoval moji matku a rozčiloval se co si všechno k nim dovoluji..opáčila jsem, že si nedovoluji nic víc než oni, pokud si všiml, tak jim nemluvím nikdy do ničeho a nechávám je žít po svém, ale opačně to tak není)Tchyně taky dělá naschvály..takové drobné třeba chtěla abych uvařila-uvařila jsem a jela jsem s malým k doktorce. Přijdu domů a přítel jí omáčku(moji)a já koukám co to tam plave..ve slepici na paprice byl tymián, který já jsem tam nedávala(pže tam nepatří)a chutnalo to-přinejmenším divně..To není tak dlouho a tehdy jsem si poprvé všimla, že ty drobné veci, které mně tu štvou jsou naschvál..ale zase nechci být paranoidní. Snažím se to odůvodnit i jinak-ale tymián nelze ;)

Nechápu Ilonku, jak může žít mezi takovýma primitivama. Její přítel bude parádní ňouma, hlavně, že s ním čeká druhé dítě a to přivede mezi tuto lůzu. Skorotchýně, která si přivede do domu agresívního alkoholika, co od ní čeká? Proč tam ještě vůbec je a proč dávno neutekla od svého přítele? Čeká s ním druhé, pak třetí a naposledy i čtvrté dítě, nestojí mu ani za to, aby si jí vzal. Radit Ilonce nemá cenu, bude jenom naříkat, bydlet dál s hulváty a primitivy a rodit přítelíčkovi další nešťastníky.

Okamžizě se zbal a pryč od špatných lidí

píchat tchyni,jaká slast

Ano, pivo , tchýně a uzený nejlepší jsou studený !!!

Tchýně je nejlepší metr od baráku, dva metry pod zemí a ve trojitém zinkovém obalu.

Mila Ilonko, nechci ti radit blbe, ale od te tve tchyne co nejdla, jak to jen pujde. To, ze se te pritel nezastane, je asi proto, ze si nechce delat zle u matky,(asi vi, jaka je) a nechce do toho nejak zasahovat,to se nekdy stava, ale asi te v lasce dvakrat nema, a z toho co pises, ti to tam vubec nesvedci. Je to hrozne, mit strasnou tchyni.....jsem rada, ze se odstehujete, a byt tebou, tak ji navstevuji jenom minimalne.......

No já bych tu oni mohla napsat roman:((Samozřejmě ze spatné stránky..co se tyče rozdávání je až moc hodná...bydlím u ní s jejím synem(mym přítelem)již přes 2roky..nyní se tedy budem už od ni stěhovat(NAŠtěstí)!!!Věčně řve..bere mě spíše jako za svoji dceru takže mě pořád ponaučuje mluví mi do mé vychovi dcery!!!Vždy když mi něco řekne a já na to povím svuj názor začne na me ječet že sem pry drzá přitel se nikdy nezastane!Pak volá svym 3dcerám a vše řekne uplně jinak pak sem přijedou koukaji na me pres prsty a nadavaji mi aniž by se zeptali proč a jak to zacalo!Dělá ty největší naschváli!_Před necelými 2rokmi ji zemřel muž(příteluv tatínek)ted si po tomto čase našla chlapa(alkoholika)je dost surovy i jeho 2syni co má!jsem nyni 2mesici tehotenství čekám druhe mimi a asi tak před tydnem sem se sni opet pohadala jelikož me za zady pomlouvala(rikala blbosti ktere se ani nestali)!!!ja to slysela a tak sem se ji teda zeptala proč to neřekne předemnou když mluví tedy pravbdu vyjela na me a tak já na ni ten její novy přitel si stoupl začal na mě vulgárně řvát a řekl:vubec mě nezajímá že si těhotná ti takovou plesknu že z tebe to dítě vypadne muj přítel se akorát zmohl na to že si mezi nás stoupl aby to neudela...jinak ten jeji přítel bydli bo bydlel ve stejne vesnici jako mi takže ho už pár let zná(jako kamarada) a jeho rodina je tu známa násilnickymi sklony!Jestli někomu se děje něco podobného a tchyně schválně dělá naschvál napište mi moc by mi to pomohlomuj mail:ilkkka"centrum.cz diky:)

Tak já jsem na tom uplně stejně, tchyně si dovoluje, uráží mě, ponižuje, ignoruje mé děti, hlídat od ní nechci kdybych měla padnout a navíc ona ani zájem nemá. Moje děti nejsou její, protože nejsem jejich dcera. Chápete to? Já ne, ale beru to. Nejhorší je, že bydlí ve stejném paneláku. Naprostá šílenost!Ale nechodí za námi, ani za dětmi ani k narozeninám! tedy za dcerou ano, za synem, ne, holky jsou lepší! To jejejí názor, takže já toto utnu, Bude se chovat ke všem stejně, takže když nechodí za synem, ať nechodí ani za dcerou! Je to jsme se rozpálila do běla.Nejhorší je, že já jsme stále ta hlupačka a bojím se cokoli říct, aby se snad lejdy neurazila.Jak z toho ven? Poradí někdo?

No vždyť ano. Vzala jsem si syna a ne celou jeho rodinu. Tchýně je pro mě cizí člověk, zrovna tak jako já pro ní. A pokud si dovolí snaše nadávat a dělat jí ze života peklo, tak je to na pár facek. Samozřejmě, stejně slušně, jako se má chovat tchýně se musí chovat i snacha.Pokus chci být soběstačná a chtít aby se ke mě chovala s respektem, nesmím od ní chtít neustále hlídat děti a chodit si půjčovat peníze.S tchýní se pozdravím, prohodím pár vět, zeptám se jak se má a jestli jede do lázní a konec. Nechválím ze zásady. Kdysi jsem ji pochválila parfém a ona dostala hysterák, že byl jen levný, abych si nemyslela, že je milionářka a může si dovolit drahé věci.Poučila jsem se.Snachu ctím, ráda ji vidím, respektuji její vzdělání. To, co se mi nelíbí spolknu, to co se jí povede pochválím. Je to žena mého syna a jistě si vybral dobře a uváženě. K tomu jsem ho vychovala.Ty saně, co tu o nich píšete, nechápu. Asi si hojí komplexy. Vytyčte si mantinely. Také jsem byla blbá a nechala jsem si vše líbit. Doufám, že už je to pryč.

Byla jsem stejně pitomá....myslím, že máš recht.Pokud si ženská nevezme pitomého mamánka, který matku staví nad manželku a vlastní ženu, může jí být tchyně fuk a normální tchyně pochopí, že láska a k ženě a dětem jednou zákonitě v muži předčí tu k matce nebo minimálně má jiný, ochranitelský charakter.Matku by měl syn ctít, ale osamostatnit se, pracovat pro svou rodinu, zajistit ji a ta je na prvním místě. Normální žena potřebuje k životu charakterního a čestného muže, tchyni nepotřebuje, protože ta je v ústraní. Snacha je jí povinována zdvořilostí a slušností, ale nic víc a je jen na ní, jaké mantinely pro styk s tchyní postaví a jak moc si ji pustí do života. To tchyně neovlivní, aspoň ne v případě zdravě sebevědomé ženy.

ono nelze takto paušalizovat...Byla jsem stejně pitomá. Dnes rodiče nemám, tchýni nevyhledávám, mladé neotravuju, vnoučata nemám. Dovolím si dvě pikantní vzpomínky. Když jsem jednou byla u rodičů týden na návštěvě s malým synem, mého tátu nejvíc zajímalo, jestli si platím za obědy. Už jsem tam nejela. Před pár léty mi tchýne dala k narozeninám půl roku prošlé lázeňské oplatky.( není chudák, je milionářka). Tak jsem zrušila oslavy svých svátků a narozenin. A je to.

To je zajímavé vážené...ono nelze takto paušalizovat a házet do jednoho pytle, na druhou stranu chápu, že každý hovoříme sami za sebe a na základě pouze vlastních životních zkušeností. Možná bych se tím neměla chlubit, ale tady jde o anonymní diskuzi, takže mohu napsat, že jsem byla velkou část svého života absolutní telátko. Pak se nelze divit, že mně každý zneužíval včetně tchýně i vlastních rodičů. Když slyším nebo čtu-jo, rodiče jsou dobří, dokud dávají a pak nezájem, když nemohou, musím se pousmát. Nebo o obětavých tchyních, hlídacích babičkách. Dříve jsem si myslela, že se slušností nejdál dojdu, byla jsem k tomu vychována. Později jsem si říkala, jak jsem sebou mohla nechat tak manipulovat. Ze strany těch údajných nejbližších, jak se říká ... tak nějak došlo postupně k tomu, že když mně rodiče pozvali na návštěvu s naším dítětem nebo později dětmi, byl to pobyt, kdy jsem měla dvojnásobný záběr, protože moji rodiče byli typem pařičů a já s dětmi jsme tam stejně byli sami, naši po nocích lítali po přátelích, dlouho vyspávali, já jsem se nervovala, aby je děti pláčem nebudily a já to nevyžrala a prostě jsem jen vařila pro dva lidi navíc a na dva navíc prala a žehlila. Fakt super pobyty a ještě jsem vyslechla často, že jsem neschopná. Tchýně mi taky volala zásadně, když něco potřebovala. Jinak nezájem, hlavně, když děti stonaly, abych probůh nechtěla hlídání, když jsem se chtěla vyhnout paragrafu. Lítala jsem jak hadr na holi a dnes vím, že mně měli za hlupačku a já jsem jí byla a mohu spílat sama sobě. Po smrti maminky jsem se vzdala své části dědictví v otcův prospěch a řadu let se pak nestalo, že by mi dal maličkost k narozeninám nebo vánocům, od tchyně pak šlo o dary typu kuchařských knih a jednou jsem dostala zástěru, ale slušivou, takovou, co nosí servírky. A kupodivu jsem dnes už s tímto uspořádáním spokojená, styk s těmi všemi zlatými příbuznými jsem omezila na zdvořilostní minimum, děti odrůstají,jsem vyrovnaná, smířená s chybami, které jsem dělala a s pocitem, že nikomu nic nedlužím. Vím, že pomocnou ruku musí každý hledat na konci svého romene, když si udělám děti, postarám se o ně sama a vychovám je sama, je to moje povinnost. A to, že nemusím dávat najevo jakýkoli vděk, protože není zač, mně dnes strašně moc osvobozuje. Starší rodiče a tchýně mají právo na odpočinek, klid, neberme jim ho prosím. A nenechme si, když přijde jistá doba, ho brát ani my od nich. A brát od rodičů i tchánů je špatně, jednou to mohou vyčítat. Pomožme si samy, finančně i s dětmi, je to jediná správná cesta. Nechat se zavázat se jakkoli může být cestou do pekla. Prostě stačí se vdát, až mám vlastní bydlení a dělat děti, až vím, že se dokážu sama postarat.

Děvčata, vysvětlete mi,...Však s tchýni taky nikdo bydlet nechce, vždyť to bydlo na špagát, když vás v jednom kuse pořád někdo konrtoluje, radí, když o radu vůbec nežádáte, máte na věci jiný názor a druhá strana to nedokáže pochopit a o sukromí nemluvě. Když jdete ven, hned ji máte v bytě na kontrolu, skříně, lednička, celková kontrola domácnosti. Rady, jak mýt nádobí, co si oblékat, jak vychovávat dítě. Vám by se to líbilo, co by dospělé osobě? A těch hovorů s manželem bylo, jak bychom si to představovali vzájemně a to slušně. Stále respektuji rozdíl generací a to, že se jedná o maželovu matku. My se odstěhovali. Jistě, je to řešení, jsme dospělí, ze strany tchýně s neuvěřitelným kraválem, jak jsme nevděční, zmíním se, že jsme po nich nic nechtěli a stále , byť i na dálku , má tchýně má tendenci usměrňovat naší domácnost. Je to v lidech. V manželovi mám zastání, ale vlivvy výchovy tam jsou, ale jsem ráda, že jsme se odstěhovali a je klid a občasnou návštěvu přetrpím a myslím si svoje...Ještě n závěr musím říct, že ani hlídání jsem po tchýni nikdy nechtěla, aby mi to pak nevyčetla

Děvčata, vysvětlete mi, proč tedy s tchýněmi bydlíte? Vždy se přece můžete sebrat a odejít. Budete mít klid a do bytu ji pouštět nemusíte. Držte si ji od těla a nebo ji řekněte, že si její přítomnost nepřejete. Jste přece samostatné, soběstačné, dospělé ženy, schopné jednat na rovinu. Tak čeho se bát.

To je zajímavé vážené dámy. Dokud rodiče dávají, tak to mohou. Hlídat děti to taky mohou, ale potom už jsou to jenom obtížní a otravní kreténi, kteří mají táhnout.Kdybyste neměli rodiče, tak většina z vás bydlí pod mostem. Víte co, tak se prostě seberte, s hrdým čelem opusťte domov a více se nevracejte. My to bez vás také přežijeme. Než se nechat takhle urážet, tak to raději nic. On vás život naučí.

Chytit pod krkem a strhot jak kocoura!

Dobrý den,ráda bych oslovila lidi, kteří jsou ochotni se anonymně, ale otevřeně svěřit se svými problémy a životními zkušenostmi. Jedná se o autentické příběhy/osoby a rozhovory s nimi ze kterých vzniknou nejprve materiály a poté kniha rozhovorů o skutečných lidech.Vše naprosto anonymně. Nikdy mi nemusíte říct své jméno, svou adresu ani jména jiných osob. Jde mi jen o upřímnost a ochotu sdílet s jinými lidmi své zkušenosti a vnitřní prožitky. V případě zájmu napiště na mail: [email protected].

Nejlepší je druhej den po svatbě tchýni zaškrtit nebo zastřelit.