Tr(á)pím (se) kvůli mámě

Ta pověrčivost je u mě asi...Nejseš ale tak pověrčivá, že když se ti něco nepovede, "potrestáš" se třeba tím, že si vezmeš na sebe perly, nebo tak?

Ta pověrčivost je u mě asi...Z květin ještě hortenzie.

No aspoň že tak, já už se...Ta pověrčivost je u mě asi dost silná. Třeba bych nešlápla na kanál, dále jsou rostliny, jako mučenka, vřes, lilie, které bych si nikdy nekoupila, nosí smůlu. Dále bych nikdy na sebe nevzala perly. Třeba Diana, měla je v oblibě. To ne kvůli ní, ale jen jako příklad, traduje se, že perly přinášejí neštěstí.
To je tak všechno, co si teď vzpomenu.

Proč bych se měla...No aspoň že tak, já už se bála, že jseš tak pověrčivá, že se budeš bát i odstěhovat, aby to někomu nepřineslo nic zlého.

Jasně, tak to se budeš bát...Proč bych se měla odstěhovat? I kdybych někam jinam šla, tam bude vždycky moje "doma", i kdyby jedno z vícera a nebude to brát jako odstěhování, ale že jen jsem na více místech. Kdybych si měla něco odstěhovat, tak by to nebylo vůbec odstěhování. Mně patří jen jedna skříň, v té mám všechno. Pak gauč, ale ten zůstane součástí bytu.

A pak se ještě někdy...Na to je nejlepší si pořídit kočku, ta duchy odpuzuje. Vím, o čem mluvíš.

Jasně, tak to se budeš bát...Pokud by to mělo přinášet doma klid, proč ne :-)

A pak se ještě někdy bojím tmy, někdy je to fakt panický pocit, že mám pocit, že najednou na mě z určitého místa vyleze někdo ,kdo je dávno mrtvý. Někdy mě to popadne i po nějaké detektivce, že celou noc musím svítit v pokoji a v hrůze až do usnutí neustále otevírám oči, jestli někoho neuvidím.
Když nám zemře někdo známý, k němuž jsem měla větší vztah, tak je to nejhorší. Neustále ho cítím blízko sebe, v místnosti, kde jsem sama se neustále otáčím kolem sebe. Nemůžu sama dojít do vedlejší místnosti, musím říct mámě, aby šla se mnou, pak už se tam dál skoro nebojím, jen se prostě sem tam otáčím..ale ten strach vyjít z rozsvícené kuchyně a vejít do tmy za dveřmi, to prostě nezvládám. Bojím se třeba otočit v posteli zády k uličce a svítívám v noci někdy i dva týdny. Ten veliký strach trvá asi měsíc, dva. Jinak nemám normálně, když se nic zlého neděje, problém projít bytem potmě,nebo jít v noci do sklepa. Jen se musím po té době prostě od té osoby oprostit.

I kdyby se to zrcadlo odneslo...Jasně, tak to se budeš bát i odstěhovat, předpokládám. A takhle se chceš trápit do konce života?

I kdyby se to zrcadlo odneslo pryč, nic by to nezměnilo, neodvážila bych se to "vyzkoušet". Co když je tam v tom místě prostě jen nějaká energie, vlny nebo co.
To bylo v nějaké pohádce, že hrdina nesměl pohlédnout na saň, její pohled by ho zničil. A on ji po paměti se zavřenýma očima nakonec zabil.

Jo, zatím to nehodlám měnit. Je to vyzkoušené, takže koledovat si nebudu.

V obojím.A co s tím budeš dělat: Bát se zrcadla a černé barvy?

Takže v čem je chyba - v...V obojím.

Já jsem žádala a bylo mi...Takže v čem je chyba - v zrcadle nebo černé barvě?

Ty pohádky vykládej někomu jinýmu Mary , to jsou ale nesmysly co? Co to je - přišla o zdravý život? Kdes přišla na tak nesmyslný obrat ??
Nevěřte jí ani slovo , vymýšlí si bludy.

Já jsem žádala a bylo mi řečeno doma, že tak úžasné zrcadlo určitě kvůli mně nedají pryč. Je až do stropu, má 3m.
Pověrčivost na černou barvu mám bohužel i co se týká oblečení. Mám pár kousků v černé barvě jen proto, že jsem si je musela koupit jako smutek po nějakém úmrtí. A nevadí mi je nosit. Ale nic nového v černé bych si nikdy nekoupila.
Teda krom bot.
Po 16 ti letech co jsem nikdy nic černého nezkusila se mi strašně zalíbila v obchodě černá čelenka do vlasů, látková. Doma mě varovali, že se něco může stát, když ji budu nosit. Dělala jsem si srandu, že když člověk nepropadl čertu, proč tak elegantní barvu nenosit, a já vám rodino ukážu, že nic nebude.
Ihned druhý den se stal ten zlomený krček. TO je neuvěřitelné. Celých 16 se u nás nestala žádná taková tragédie, ale tehdy hned na druhý den.

:-D :-D To jste mě...Já totálně zírám!!! Cože??? A to nejde se toho zrcadla zbavit? Máte doma nějaké zvíře, kočku? Jak se u zrcadla chovají?
To je hrozné, jak vám může zrcadlo proměnit život. Vždyť to už je fóbie!!!
A dokonce jste si vypěstovala rituál, vždy když jdete kolem něj, jdete bokem. To je dobrý. Takové věci jsem dělávala intuitivně kdysi v dětství.

:-D :-D To jste mě rozesmála :-D To není rituál, naštěstí.
Znáte pověry zrcadel? Naši předkové v ně
věřili. A měli pravdu. Mně se to stalo. Žiju v domě s možno kontroverzními příhodami, minulostí, lidmi, to jistě, z toho domu většinou na lidi šla hrůza, byla to jako černá perla. Lidi mi říkávali, že mají strach, když jdouk nám.
A zkrátka máme doma zrcadlo, jež je celé v černém rámu. Když mi bylo asi 10 let, při jedné návštěvě se ozvala ohlušující rána domem. Našli jsme potom prasklé dveřní futro, tam, kde na něj doléhalo zrcadlo, tehdy jsme doma říkali, že to možná nevěští nic dobrého.
Když mi bylo asi 16, moje příbuzná tam přišla o svůj zdravý život. Popisovala, jak ji někdo ze zadu uchopil, a mrštil s ní přímo před to zrcadlo. Zlomila si krček. Jednalo se o ztrátu rovnováhu, byla v té místnosti sama. Vím to, protože jsem byla vedle. A tehdy se začalo mluvit o prokletém zrcadle. Začala jsem chodit tak, abych se na něj nikdy nepodívala přímo, protože bylo dalších několik pádů téže příbuzné, vždy, když jsem neprozřetelně na něj pohlédla, bylo to neuvěřitelné, vždycky se to stalo!!!!
Pak vážně onemocněl můj další příbuzný. Máme známou doktorku, osobu, které si nesmírně vážím, obdivuji ji a to tak moc, že jsem se nebála s ní přímo před to zrcadlo postavit a bála jsem se na jednu stranu, ale na druhou, byla jsem ráda, že jsem to možná prolomila. Za týden příbuzný za strašných okolností zemřel. To byl tak traumatický zážitek, že jen při té vzpomínce jako bych umírala taky. Od té doby to zrcadlo nesmím ani zahlédnout. A je to strašný problém, když je někdo cizí u nás, protože musím jít někdy prostě tak, že by si někdo myslel, že mi hrabe, bokem, když něco nesu, to je teprv problém. Modlím se, aby se mi to nestalo, abych do něj nepohlédla. Něco existuje mezi nebem a zemí. Vnuknutí, znamení. Ne každý je ale cítí a ne každý tomu věří.

To já tak chodím z...Jaká víra, jste věřící?
Pokud to tak cítíte, máte potřebu to dělat, tak proč by jste to dělat nemohla. Každý máme svůj rituál, který denně provádíme.

To já tak chodím z pověrčivosti, protože mi vlastně nic jiného nezbyde, i když pověrčivost víra zakazuje, takže tomu neříkám pověrčivost, ale opakovaná špatná zkušenost.