Sebepoškozování

no...nejdřív jsem myslela, že to všechno nechám bez komentáře,ale pak mi přišlo hloupý, aby Pajka odpovídala na otázky týkající se mě, zvlášť když jsem jí v poslední době nepsala. Můžou za to všechny ty svátky, plno starostí-hlavně se školou, píšu seminárky, učim se maturitní témata, prostě fuška... všude je dostatek sněhu,tak brázdim po sjezdovkách s lyžařským oddílem. Jinak nic novýho, aspoň co se těch "důležitejch" věcí týká. Úplně jednoduchý řešení, nevim proč to neudělám, je to i pro mě dost nepochopitelný. Záhada nerozumim sama sobě, netušim, kde je jakej blok, proč to nejde, co se děje... Třeba máš T pravdu, někdo mě tu pozná a je vyřešeno. Vypadá to ale , že nikdo z lidí pohybujících se kolem mě tyhle stránky nezná a já si v duchu říkám, že je to dobře. Co to zas plácám? Jaký dobře? Nepěkná hra pokračuje dál!! Přesně tak se to ve mně hádá, kdo prozatím vyhrává je všem jasný.., až se něco změní, určitě dám vědět. Zatim pápá, snažte se žít a ne jenom přežívat :o))

Ja vedel Pajko,ze Ti to asi dochazi:-) Jestli to chapu dobre tak Ty sama jsi upozornila sestru na tyhle stranky? To muselo chtit hodne odvahy. Ja s timhle mam problem. Kdyby to prasklo nic bych nenadelal,ale spis se bojim,ze by to melo negativni dopad.Kdybych mel treba problem jako Dominika,tak by to bylo o necem jinem.Skutecne pro ni by to bylo vysvobozeni.Kazdy by ji v tom poznal(rozbita skla,krouzky atd.)Ale u me tak jednoduche reseni neni.Vim,ze bych se mel ptat Dominiky,ale mam pocit,ze od posledniho prispevku si pise s Tebou soukrome(mozna se mylim). Jen by me zajimalo jestli se u ni neco zmenilo.Ja vim ze par ran by to nespravilo,ale nemuzu za to ze jsem to tak po precteni toho co napsala prozival.A nevinatko by zkusil jen jednou ... nejsem sice surovec,ale tenhle clovek by ve mne asi takovou rekaci vyvolal.A prasky doslova nesnasim.Beru jich co nejmin skoro radeji vubec zadne ... krome vitaminu:-)

T: čtu tady všechno a Tebe jasně poznávám (známe se už dlouho...) a začala jsem pomalu tušit po pár Tvých příspěvcích v různých rubrikách, kde je problém, o kterém Ona nechce mluvit... Trvám na tom, co jsem řekla, nebojím se, že mé příspěvky přečte někdo, kdo mne zná a všem těmhle nešťastným holkám přeju, aby jejich blízcí dostali stručnou navigaci: www.doktorka.cz - chat. Bylo by to mnohem výmluvnější, působivější a účinnější, než namlátit nějakému hnusnému úchylovi, protože tam by měl pořád dost prostoru tvrdit, že ho mlátíš pro cokoli jiného, on přece neviňátko... :(Tohle je možnost, jak poznat nejtajnější záhyby duše blízkého člověka a šance pochopit ho a pomoci. Nakonec takový jeden případ znám. Pro sestru to byl šok, ale nakonec cesta k pochopení mnoha souvislostí a projevů, které ji do té doby unikaly. Sebeodhalení provedla nakonec pisatelka sama sdělením odkazu na chat.A taky trvám na tom, co jsem Ti před časem opakovaně radila: Běž si pokecat s odborníkem, Ty nejsi případ na prášky a bude Ti rázem mnohem líp :)

Ahoj holky,novy rok zacal,ale jak ... dokopal jsem se precist vsechny prispevky a i kdyz pochybuju,ze na konci tehle vety nekdo z vas bude pokracovat ve cteni toho co napisu tak jsem se rozhodl neco napsat(predem varuju,ze neumim rict veci strucne).Iva uz trochu vi co je mym problemem.Behem cteni jsem hodne prozival to co pisete.Byl jsem u zrodu teto rubriky (btw:ten prvni ...kluk co sem napsal jsem byl ja),ale pak jsem ji dal necetl neb jsem sem jaksi nepatril(ten prispevek taky podle toho vypadal).Ted lituju.Mohl jsem se totiz za ten pulrok hodne dovedet a hlavne si pomoci i sam sobe.Za celych sedm mesicu me nejvic pripoutal osud Dominiky a Anily.Dominiky,protoze mam pocit,ze jeji problem se da resit tim:Rici to.Ano je to jednoduse receno,ale silene tezka vec.Tohle chapu.Takze o to vic to prozivam.Usinal jsem a prepadla me myslenka na to,ze jsem se stal svedkem jejiho dalsiho utrpeni(v te predstave jsem si to vysvetlil jako ze jsem treba jeji bratr),no,neudrzel jsem se a mlatil jsem ho hlava nehlava.Tim se to cele dostalo na svetlo sveta a rodice s tim museli neco udelat.Vim,ze to co pisu je silena blbost,ale tak jsem to proste prozival pri cteni jejich vet.Kdybych te Dominiko znal tak bych tohle jednou provzdy vyresil za tebe.Anila v tom zase lita od zacatku tehle debaty a jak se zda nema to konce.A chytl jsem se az Ivy,protoze jsem dobre odhadl,ze ma zkusenosti s necim co potrebuju pochopit(diky za Tvou otevrenost Ivo).A jako vzdy prispevky Pajky jsou bez chybicky(pokud tohle Pajko ctes mozna netusis,ze uz jsi pred vice jak pulrokem na nektere me pokusy o pomoc reagovala).Skoda ze jsem byl vul a neudelal to,ted v tom jedu jeste vic a hur.A to i diky silvestru.Takze pokud mi tu nekdo doda odvahu tak uz k tomu odbornikovi asi pujdu.Jenze ne uz jen kvuli nekomu jinemu,ale zda se ze i kvuli sobe.Placam a vetsina z vas vubec nevi o cem.Mam tech problemu tolik,ze kdybych je mel vsechny vyjmenovat tak tu budete cist jeste za tyden. Treba tohle nikdo vubec necte. Jediny rozdil mezi mnou a vami je,ze i kdyz sam propadnu silene depce tak si neublizim.Tohle me nikdy nenapadalo a proto jsem tenkrat prestal cist tuhle debatu.Mozna je to sobecke,ale pri cteni vasich strasti se ty me zdaji mensi a ja se citim o malicko silnejsi jim celit.Pravda nedokazu aspon ty hlavni napsat,protoze se necitim dost anonymni.A to co jsem sem o sobe kdysi davno napsal me trochu strasi neb si to muze kdokoliv precist a treba me v tom poznat.A tak se pro zacatek ptam vas vsech,nebojite se ze to co zde pisete cte nekdo kdo vas v tom muze poznat ?(rodice,sourozenci,kamaradi,pratele,pritelove a i ti kdo patri za to co vam delaji do pekla).Citim s vama a pokud vam to nebude vadit budu si tu obcas blabolit.Kdyz to nebudete chtit cist nectete,stejne jsou to jen nesmysly.Jako vsechno kolem mne.Hnusnej svet.A pokud jste to nekdo docetl cele az sem a mate k tomu co rict pak vas obdivuju a hreje me u srdicka,ze asi nejsem uplne vsem lhostejny.Diky moc a omlouvam se.Preji vsem hezky den.

Tak jsem zase tam, kde jsem byla. Dlouho jsem si neublížila. Snad měsíc. A dopadla jsem jako Ozka. Pořezala jsem se. Vánoce jsou hnusný. Byli teda docela fajn. Ale nějak to na mě všechno padalo a já měla jednu depku za druhou. Bylo mi a je mi moc smutno. Moje nenávist vůči sobě každým dnem roste a já se tak nenávidím, že bych raději umřela. Tak jsem asi před týdnem rozbila skleničku a vzala střep a řezala se, kde se dalo, dokud se mi aspoň trochu neulevilo. Střepy jsem si schovala a řežu se už každý den. Né tak hrozně jako před týdnem, ale aspoň dvakrát přejet střepem přes kůži musím. Musím si ulevit. Od tý nenávisti sama k sobě. J A K J Á S E N E N Á V I D Í M !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ahoj Anilo, je mi z Tvého psaní hodně smutno. Asi Ti musí být hodně zle. A musím říct, že vím jak se asi cítíš. To samý jsem zažívala já tak před měsícem až jsem z toho skončila na psychiatrii. Ale moc mi to nepomohlo. Když jsem si tam ubližovala, tak mě přikurtovali k posteli a napíchali injekcema. Ale na to, jak se cítím, na to se mě nikdo neptal. Když jsem se vrátila, bylo mi ještě hůř. Až nové léky, které mi můj psychiatr předepsal mi trochu pomohly. Píšeš, že nevíš jestli se to lepší nebo jestli se to zase vrátí. Možnosti připadají k úvahu oboje. Jestli se to lepší, tak musíš být hodně trpělivá, protože to půjde hodně pomalinku...jak psala Ozka.Moc na Tebe myslím a tolik bycfh si přála aby Ti bylo aspoň o malinko líp.Ani, když se Ti bude zdát, že se to lepší, tak stejně návštěvu u odborníka nezavrhuj. Ono se to může zase vrátit a možná ještě v horší formě. Moc na Tebe myslím a držím Ti všechny palce a přeju Ti, aby Ti bylo aspoň o malinko líp. ZASLOUŽÍŠ SI TO!!!!!!!!!!

Ani, vim jak jsi unavená, taky jsem bejvala, ale začalo se to zlepšovat, pomalu, strašně moc pomalu, ale začalo... předtím jsem se řízla, protože jsem měsíc v sobě všechno dusila, a dařilo se mi to, vážně dobře :o) jenomže potom, den před Štědrým dnem... nechali mě samotnou, seděla jsem na křesle a koukala na žiletku, jenom jsem si jí prohlížela a pomalu se jí vysmívala, jenže kdo se směje naposled ten se směje nejlíp :o/ zasmála se žiletka, břicho jsem si rozřezala a pak celej bok od shora až dolů, teď už je to zase zahojený a mě je opět dobře, myslim si, že to neudělám a bojim se dne, kdy mi zase bude špatně... V tuhle chvíli jsem přesvědčená, že to neudělám, učim se žít jen pro přítomnost a to je lepší. Asi byla hloupost ti říkat, že žít v přítomnosti je lepší, když tě moc dobře neznám, ale byl to jen nápad...

Možná bych tenhle dotaz měla psát někam do rubriky deprese, ale i tady se snad najde někdo, kdo mi odpoví... Ve středu jsem byla ještě trochu unavená, ale ve čtvrtek i dneska je to lepší. Nejsem unavená, už se mi nechce pořád jen spát, mám i lepší náladu, můžu se usmát, aniž by to bolelo... Můžu něco udělat a neunaví mě to, jako bych vyběhla kopec. I mám chuť něco dělat - toho asi využiju a udělám to nejnutnější do školy - alespoň něco budu mít. Učení mi ještě nejde, nemůžu se na to pořádně soustředit. Včera jsem se i dívala na zprávy, i když mi z toho všeho bylo divně a do pláče /komu by ze zpráv nebylo, že?!/, vydržela jsem. Už si mi nedělá špatně z rychlých písniček. Neunavuje a ani se mi nezdá zbytečné se mýt, ale je mi pořád odoprné na sebe šahat, ale překonám se. Není to dokonalé, já vím, ale je to lepší. Dneska jsem si řekla, že bych mohla zkusit zapnout mobil, přišly mi asi 3 zprávy, z počátku to bylo fajn, ale pak se mi sevřel žaludek, úzkost a v hlavě naskočilo, proč ještě pořád stojím někomu za to, aby mi napsal /?!?!/..., už jsem měla připravenou i svíčku, že si od toho pocitu zase ulevím, ale nějak se mi to povedlo zvládnou a neublížit si... Jsem dobrá! Mobil jsem zase raději vypnula, nebudu nic riskovat. ;-) Přejídám se pořád, ale je to lepší než to utrpení. A tak jsem se chtěla zeptat, jestli už to odchází a může už to být u konce. Vím, že to časem zase přejde, nestalo se mi to poprvé, i když poprvé to nebylo takhle hnusný, ale nemůžu poznat, jestli je tohle konec, nebo mám jen na pár dní pokoj, a pak se to rozjede zase nanovo..., až třeba budu muset jít do školy a mezi lidi. - Brr, ta představa, že bych měla být mezi lidmi, mě děsí... Takže se ptám kohokoliv, kdo s tím má už nějaký ten pátek zkušenosti, já už to přerušovaně zažívám asi tři roky a ještě jsem z toho vytelená..., jestli už to může být ten vytoužený konec. Budu moc vděčná za jakoukoliv odpověď... Děkuju, Anila

Ozko, spíš jsem myslela, že i kdybych křičela, jak moc to bolí, že už nemůžu a víc už to nevydržím, tak by mi to nejspíše nikdo nevěřil... Že jsem magorek, to už si beztak myslí hodně lidí, takže bych tomu asi jen nasadila korunku. :-) No, ale nedivím se nikomu, protože mě vidí jen ospalou a unavenou, smutnou a když s úsměvem, tak to už musí něco být, ale kdo by zažíval tohle a ještě se při tom plácal smíchy do kolen, že jo... Nevím, jestli bych zvládla běžet do školy nebo třeba na nákup, já jsem spíš ráda, když se tam doplazím :-), jak jsem unavená a bez síly. Tobě pomáhá házení šipek na terč? Tohle vyzkouším, až mi bude líp a budu mít sílu vůbec tu šipku udržet, třeba mi to pomůže myslet na něco jiného než na blbosti. ;-) Asi ano, asi žiju v myšlenkách, co bude a možná i tak trochu co bylo... a oboje mě dost ubíjí. Minulost vidím jako hroznou a mé vyhlídky budoucnosti jako strašné a pokud se mi přihodí něco hezkého, tak to bude určitě nezasloužené... a ten okamžik, který je teď se pohybuje v myšlenkách, že nebylo a nebude nic pěkného, a proto vlastně nemám důvod žít..... :-(( A co ty? Psala jsi, že sis opět po měsíci ublížila. Měsíc je dost dlouhá doba bez bolesti... To znám, člověk si myslí, že už to nikdy neudělá, že už to má za sebou a všechno to byl jen takovej hrozně zlej sen, ale zatím každý špatný zážitek zakopává hluboko do podvědomí, ono se to v něm nahromadí, a pak to musí ven, a protože ublížení si chápe jako nejlepší způsob úlevy, udělá to znovu, i když nechce... Anebo to bylo něco nárazového, co se Ti přihodilo? Měj se moc hezky a zase nám někdy něco napiš... ;-) Anila

Hups, nějak mi to blázní... :-))

Pajko, možná si myslíš, že mi nemůžeš pomoct, ale pomáháš mi jen tím, že mě vůbec "posloucháš" a že vím, že není všem úplně fuk, co sem píšu... Vážím si toho a děkuju. Od té návštěvy jsem rozhodně neopustila, ale je to pořád ještě skoro za týden... a nevím proč, ale trochu se toho bojím.

Pajko, možná si myslíš, že mi nemůžeš pomoct, ale pomáháš mi jen tím, že mě vůbec "posloucháš" a že vím, že není všem úplně fuk, co sem píšu... Vážím si toho a děkuju. Od té návštěvy jsem rozhodně neopustila, ale je to pořád ještě skoro za týden... a nevím proč, ale trochu se toho bojím.

nazdarek!cetla sem si ty posledni vzkazy a sevrel se mi u toho zaludek...kdybych to jeste umela asi bych u toho i brecela,jak mi to necim pripomina me pocity,ale...ja uz davno neumim brecet..vetsinou jen sedim a ziram do blba..to je uz dlouhou dobu muj zpusob place.. klepou se mi ruce,kdyz sem pisu..moji znami by jen rekli-tobe se klepou prece porad..a meli by pravdu..ale ted se nak nemuzu trefit na pismenka na klavesnici..jedina chvile,kdy fakt jeste brecim je bud kdyz su opila(coz nenavidim)nebo kdyz je nekomu koho mam rada hodne zle..nak uz nevim co psat...bylo by toho spoustu,ale nak se mi nechce tim nekoho zatezovat..mozna je to i tim ze si to muze precist spousta lidi a..to je zbytecne..ale byla bych rada kdybyste mi nekdo napsal na email..umim se bavit ve dvou,ale ve vice osobach uz mi to dela problem-klepou se mi ruce a nemam chut zapojovat se do hovoru...presto ze sem to ted udelala-uz po druhe..je to zvlastni.. no nic sbohem!!!

Ahoky všichni a hlavně Ani,zase jsem usedla nad tyhle stránky,abch to ze sebe všechno dostala,protože mně nikdo neposlouchá a ani hlavně nic vyprávět nechci a můj deník už je tolik poplakaný,že to ani nemá cenu začínat něco psát o mých pociteh,je to buď-cítím se hrozně,nebo jsem hnusná,tlusná,k ničemu,blbá a nikdo mně nemá rád nebo chybí mi Jirka a bez něj nemá život smysl...Nemá to cenu.jak jsi ani psala,že u všeho brečíš...alespo? nejsem jediná.Připadá mi k breku každičká chvíle,dojemná je jakákoliv chvilka,písnička,kousek sebedebilního filmu...nevim,proč jsem taková,ale za celé dny toho nabrečím víc než řeknu nebo udělám,natošpak zasměju.Svátky byly probrečené a Silvestr byl hrozný,vtloukla jsem si do hlavy,že to je obrat celého roku a každý rok tak hodnotím,jaká jsem na všechny byla.No,seděla jsem v rohu klubu na zemi,pila z obrovské flašky šampaňského,ostatní tancovali na pomaloučké písničky a páry se líbali.Tekly mi slzy,odtahovala jsem ruku od kolena,protože na ránách mně bolel i vítr a nemohla jsem...Hrozně jsem se opila a do rána brečela sestře na rameni,jak mně všichni ignorujou,nenávidí a jak jsem všechno zničila...Když jsem nalitá,mluví mi to a lidé se často diví,kde všechny tyvěci beru...Ale nikdo mně ještě nikdy nepřesvědčil,že by to nebyla prada a nic mně taky nikdy nepřesvědčí.Nevím,jestli to takhle pujde donekonečna,ale nemám čas na to,hledat pomoc,radši pomůžu někomu jinému.Na mně nezaléží,havně aby jste vy všechny byly v pořádku!Nemůžu to číst a nebrečet u toho,když se dovídám,kolik holek má nahnutý život jenom proto,že neznají svojí cenu!Neexistuje člověk,kterého by někdo nemiloval,nepostrádal,nepoteboval a který by nebyl úspěšný,příjemný a skvělý,zvlášť v řadách takovejhle mladejch holek,kteří hledají pomoc na těchto stránkách!Jenže to už je o nás.My si nepřipustíme,že jsme pro někoho.Alespoň já vím,že i když jsem opilá,mluvím pravdu...Napište...Papa,krásné dny a držte se!

Ani, když chceš křičet, tak křič, možná si lidi budou myslet, že jsi magorek, ale stojí to za to. Já házím šipky na terč, až zlomim hroty a občas prostě běžim, jen tak do školy nebo ze školy, nakoupit, ani nevíš, jak někdy únava pomůže :o)) a někdo se do tebe zamiluje a ty do něj, určitě jo. Připadá mi, že žiješ pořád v myšlenkách co bude, já je mám taky a nejde se z toho moc vymotat, ale aspoň trošku to jde, zkus žít prostě jen pro ten okamžik, kterej je teď.

Anilo, čtu všechno, co píšeš, ale pomoci Ti nemumím. Vím, co bys měla udělat, opakovala bych se... jen doufám, že návštěvu, kam jsi objednaná navzdáš ...

Ahojky Ivo,taky mně docela dostalo to,co jsem od tebe četla.Občas sem zalítnu,ale často vybírám maily,ráda bych si s Tebou o tom pokecala,tak mi kdyžtak napiš,Tvoye-Misha"seznam.cz,jak už jsem zjistila,docela to pomáhá.Budu se těšit,protože takovej osud jako mám já,nebo my,ráda byh tjistila tu podobnost a našla příčinu a východisko.Díky,papaA ostatním,nejsme na to samy,i když nikdo nevíme jak z toho,můžeme si alespoň trochu pomoct spolu,myslim že tohle fórum,tenhle chat je věc,která mně alespoň trochu zvedla,že někomu můžu říct,na čem jsem...pa

ahojky vsichni!!je mi 16 a zcela chapu jaxe citite..v tomhle se motam uz prez rok,mozna i dyl..samozrejmne vim,jak mi bylo poprve a mozna i proc sem to udelala..krom toho co ste tu uz popisovaly sem taky svym zpusobem prekonala samu sebe-mam od malicka strasnej,ale strasnej strach z bolesti..jaky paradox,ze? ale ted uz nevim nic.. ale asi me uklidnuje ze tohle necitim sama a tudiz to je asi "v poradku" nebo spis v normalu.. bohuzel mam kamardku co to dela taky a druhou co se pokusila o sebevrazdu..a ja k tomu taky nemam daleko,ale..ani nevim proc to pisu..stejne mi nepomuzete.. tak pomozte aspon samy sobe a pamatujte,ze staci jen paprsek slunce aby byla duha!!! nezhasinejte!!!!!!

ozinka to zase nezvládla... po měsíci... chm ozinka je kráva, jo jinak přeju hezký prázdniny pokud je máte a šťastnej novej rok

Ahoj Michaelo, to co jsi psala mi vyraží dech. Něco podobnýho jsem zažívala i já.Myslím tím s tou bulimií a anorexií a řezáním se.Můj kluk se mi taky snaží pomáhat, ale je vždy hodně nešťastný a někdy i naštvaný, když si ublížim, tak mu to raději neříkaám. Taky je pro mě vším. Psala si, že si ubližuješ ikdyž Ti je třeba dobře. Tak to je taky můj případ. Nevíš co dělat. Vyhledala jsi nějakého odborníka? Jestli ne tak to zkus. Třeba Ti to pomůže. Já osobně chodím k psycholožce a k psychiatrovi. Někdy mám teda pocit, že se vůbec nic nezměnilo, ale přeci jen trochu ta změna je. Takže Ti držím moc palce a zkus to trochu omezit. Je to těžký - já vím, ale zkus to. DRŽÍM PALCE!