Strach z dětí z minulého manželství

ahoj,já mám dvě děti a jsem rozvedená, měla jsem přítele a ten měl dvě děti taky,a právě ty jeho děti nás od sebe rozeštvaly.Byly hnusný, chtěly mít tátu jen pro sebe a mně až sprostě nadávaly.On nebyl schopný jim vysvětlit, že žije se mnou a má mne rád. Rozešli jsme se.Můj bývalý muž, otec našich dětí, je ženatý se ženou, která je zase nenechá chvilku samotné.On za nimi ani nepřijede, protože ona si to nepřeje, musí být u všeho, tak si berou děti 2x za rok na dovolenou a jsou denně spolu, to zase vadí mým dětem, ale nic nenadělají.A já se z toho všeho poučila. Mám dnes přítele, nežijeme spolu a každý máme dvě děti. Většinou je to tak, že jsme přes víkend spolu, i s těmi 4mi dětmi, ale můžu Ti říct, že bych dovolenou asi řešila jinak. Jela bych s ním a pak třeba s dětmi nebo on sám se svými dětmi.To, že má každý svou minulost se prostě musí ve vztahu respektovat, ale ti dva lidi, co se milují, by také měli mít čas jen sami pro sebe. To, že na ně žárlíš je zcela normální, ale s tím se asi musíš smířit, bude jejich táta až do smrti.

Ach jo, ocitla ses v dost nepříjemný situaci. Asi bych reagovala nebo teda prožívala tenhle stav stejně jako ty. S dětma se soupeřit nedá a nedá se ani chtít, aby je otec neměl rád. Ale on by mohl udělat aspoň takověj ústupke, že by si vyhradil aspoň 1 nebo dva tejdny dovolený jen pro vás dva. No asi ti neporadim, jen ti chci napsat, že sobecká nejsi, i když to tak vypadá. Máš svý představy a přání, který spočívají v tom, že chceš, aby byl někdo, pro koho jsi na prvním místě a nemusíš o něj bojovat nebo se s kýmkoli dělit. Na tom není nic sobeckýho.

Hezká den. Potřbuju se svěřit a hlavně radu. Mám skvělého manžela, který je splněním snů ktré jsem kdy měla. Jenže má dvě děti z minulého manželství. Je to otec, který má rád své děti a zajímá se o ně. Bhužel, já to beru jako ohrožení. Vždy jsem si přála, aby muž miloval jen mě a nikoho jiného. Abych pro něj byla vším jako on pro mě. Je těžké to psát asi je to sobecké, ale když chce aby s námi jeli na dovolenou, připadá mi že naše dobolená nebude jen naše. Budou tam oni a už se musím dělit. Vím zní to hrozně, ale nemůžu si pomoct. Říká mi že mě miluje nadevše a že mu záleží jen na mě. Jenže já vím že jsou tu ještě ty děti na kterých mu taky záleží tak jak to může říct. Je smutný z toho že ho nechápu. Říká že posláním jeho života je aby byla jeho žena štastná,a že já jsem pro něj vším, ale co si mám říkat když se chová hezky i k někomu jinému. Záleží mu na nich a td. Bojím se že se jednou dostane do situace že se jich bude muset zastat, bude myslet jen na to jak jim pomoci a tak si vždycky uvědomím že to není tak že bude ochranovat jen mě, že tu díky svým dětěm z minulého manželství je i pro ně. A moc mě to trápí. Trápí mě, žr nevým jak se s tím vyrovnat.