TCHÝNĚ

Deni, píšeš, že...jsem si myslela,že ne,i všichni to říkali,že chlap je úplně jiný.Ba ne,po pár letech zjistíš,že jsou si v hodně věcech podobní.Vlastně v tom žili,vyrůstali,takže není divu.Dnes bych na to hodně dala na ty vztahy v rodině.A každopádně byla také chyba,že jsem si nechala hodně líbit,měla jsem říct všechno na rovinu.

Právě a to je nenormální...svého syna miluje, jenže nezdravě, chce ho mít jen pro sebe, ovládat, manipulovat.

Právě a to je nenormální...Deni, píšeš, že "děti jsou prostě odrazem svých rodičů". Přeci tím nechceš říct, že tvůj muž je manipulátor a ulhaná drbna k tomu? Nebo tvoje švagrová je tak příšerná?Mám dva sourozence, naštěstí v nich matku nevidím, spíš dědu a tátu - klid, rozvaha.Kdyby nás měli lidi soudit podle matky, to si vůbec nedokáži představit.Navíc má matka měla skvělé rodiče. Byly jsme u nich jako děcka celé prázdniny. Děda byl dříč, babička také, pomáhali kde se dalo a drby nesnášeli. Ani tu televizi neměli a to je pouze před pár lety, co nám odešli. Kdyby byla matka jejich odrazem, to bychom se měli báječně :).

Moc děkuji za tvé...Jediné co mě mrzí, že jsem si v životě neudělala pořádek dávno. Jako moji sourozenci. Jenže člověk pořád doufá, že to půjde a ono nic. V zásadě jsem pro komunikaci, ale vidím, že jsou lidi, se kterými komunikovat nejde a pak zbývá jediné - odstřihnout.A ano, je to posílení a hlavně svoboda.Moc děkuji za přání a také ti přeji, ať máš konečně klid a jsi šťastná se SVOU rodinou.

...děti jsou prostě odrazem svých rodičů. Jsem ráda,že to tady někdo napsal...

Já moc dobře chápu, co mi...Právě a to je nenormální chování,jak píšeš,že tvé děti bude tchýně proti tobě stavět.Takhle se milující rodič prostě nechová a já si stejně myslím,že kdyby milovala syna,tvého manžela,pak by přijmula i tebe,protože by byla štastná,že vám to klape.Holky,stejně ale ruku na srdce,myslím,že každá z nás to vycítila hned od samého začátku,jaké ty vztahy budou.Dnes,když bych mohla vrátit čas,tak to je to první,na co bych koukala,děti jsou prostě odrazem svých rodičů,i když jsem si dříve myslela,že tomu tak být nemusí.Moje tchýně byla zákeřná mrcha vždycky-akorát se zpočátku dělala dobrou,ale vždycky mi přišla jak z jiného světa.Hned po svatbě třeba,tak jsem jela s manželem k jeho sestře a ona mi povídá: Víš,ale stejně je to nespravedlivé,že naši za svatbu platili víc,než tvojí rodiče,já koukám,co to říká za nesmysl a ještě ten den jsem jela k rodičům a samozřejmě,vše šlo na půl.Večer jdu ke tchýni a říkám jí,proč tohle povídá,když to není pravda? Holky,ona zůstala úplně v klidu,zvedla telefon a volala dceři,proč mě to vůbec říká? Prostě chce být na dědině za tu nejlepší,neukáže se v pravém světle,ale stejně jí ostatní znají,ví jaká je,to jí nedochází? A pak,celkově s vlastní rodinou,se svými sestrami nevycházela,nestýkala,tak jak potom chce vyjít s cizími lidmi.Ne,ne,je lepší se nestýkat,ono se to každému vrátí.

Chápu, máš pravdu. Toto...Moc děkuji za tvé postřehy. Pocit, že někdo drží při mně, mi dodává síly.Po krátkém nahlédnutí do tvého života mám pocit, že jsi silná žena, kterou i negativní zkušenost posílila. Co jsi prožívala bylo určitě těžké a je naprosto úžasné, že tě to nepoložilo, ale naopak. Přeju vše nejlepší do života.

chováte ke svým matkám a...Uvědom si, že nikdo není přes kopírák.Píšeš: tak jak se vy mladíchováte ke svým matkám a matkám svých partnerů tak se jednou budou chovat k těm o generaci starším vaše děti.To jsou jen obecné řeči, nic jiného.Naše matka nás porodila, nevychovala, táta se staral, než zemřel a stali se z nás kvalitní, vzdělaní lidi. Ale s tím matka nemá nic společného.

Já moc dobře chápu, co mi...Chápu, máš pravdu. Toto nemá cenu, prosby o další diskusi by pro ni byla výhra, že se ponižuješ a "škemráš" o setkání. S takovou osobou se jednat nedá, odstřihni ji. Domů už bych jí nepustila, k narozeninám musí stačit formální smska.A osobně bych jednou, až budete mít děti, je k ní vůbec nepouštěla. Když je bude chtít vidět, tak pouze v tvé přítomnosti za pečlivého dozoru. Bude to tvá rodina, máš na to právo. Když ona dokáže manipulovat, chovat se jako diktátor, zaslouží si, aby ses chovala k ní stejně.A je 100x lepší si najmout, v případě nutnosti, paní na hlídání - výborné jsou zdravotní sestry v důchodu - se kterou budou děti v bezpečí a milované, než je svěřit ženě, která je bude poštvávat proti vlastní mámě. Tvá tchyně mi připomíná mou matku. Když jsem se postavila a vyhodila ji ze svého života, začala volat manželovi a pomlouvala mě. Až tak, že mu nalhala, že ví, že nejsem věrná. A že jich bylo hodně. Manžel jí řekl, že je to v pořádku, protože on je homosexuál :). Celý rozhovor si nahrával. Potom jsme to pouštěli příbuzným, konečně pochopili, že já, ani mí dva sourozenci nejsme ti špatní. Že magor je ona a nás, vlastní děti, nenávidí.Byla jsem poslední, kdo si nechal dělat na hlavu. Když jsem ji odstřihla - ani nevidí svá vnoučata, strašně se mé rodině ulevilo.Je pravda, že o komunikaci stála, ale jen proto, aby mi dala sežrat jak jsem hrozná a jak jsou příšerní moji sourozenci, můj muž, moji tchánovi. Jen manipulovala a ještě si myslela, že jí to žeru. Říkala mi to takovým soucitným tónem, jako, že ona do toho vidí a moc mě lituje. Pokaždé, když jsem vybouchla smíchy, začala být i vulgární.Když jsem objevila slovo NE, byla to nádhera.

chováte ke svým matkám a matkám svých partnerů tak se jednou budou chovat k těm o generaci starším vaše děti. Matka vašeho manžela ho porodila a asi dobře vychovala když jste si ho zvolila za manžela. Hajzla by si asi žádná nevzala. Generační rozdíly jsou a budou ale jedno je jisté. Rodiče dospělých dětí jim nesmí radit když o to nepožádají, je to fakt těžké když víte že právě teď dělají něco blbě ale musíte držet ústa a nechat je ať si ta ústa namlátí a poučí se sami. Moje tchýně mě moc ráda neměla prostě si představovala pro svého syna jinou mladou a že zůstanou s ní na baráku na vsi. Jenže on respektoval moje přání, být sami a ve městě i když ne daleko. Tchýni jsme navštěvovali obdarovávali ale i kdybych jí snesla modré z nebe stejně jsem ta která jí odvedla jednoho z jejích synů.Tchýně neradila ale ani nás nijak nepodporovala ani péčí o vnoučata a o finanční podpoře už vůbec nemluvím. Prostě nula. Můj manžel nedostal z dědictví ani pětník a to co máme jsme si odmakali sami a na vše ušetřili z řádné práce, děti mají všechny VŠ jo nebylo to lehké. Podepsalo se to na mém zdraví ale už je fajn. Mají se dobře pracují a dělají co je baví. Do ničeho tedy nekecat když potřebují pomoci tak vyhovět neradit a nestěžovat si. Kamila

i několikrát za týden, třeba 3x ne-li víckrát. Až pak pan Krejčí ji požádal, ať k nim tak často nechodí. Pak ho neměla ráda, až do konce života. On se zabil autem, ale neměla ho ráda ani poté, přitom jí nic neudělal, jen nechtěl, aby k nim tak často lezla.

Já moc dobře chápu, co mi...Můj dům,můj hrad...

Her got a teď nevím jest-li se má druhý den zastřelit a nebo odstřelit jako škodná? Teď jste mě zblbnuli!

Každá tchýně se má druhý den po svatbě zastřelit jako škodná!

A ač to není milé,...Já moc dobře chápu, co mi chceš říct. Vím, že je to super rada a nejlepší možné řešení. Jenže musí chtít i druhá strana a na tom všechno padá. S tchýní se opravdu nedá mluvit, několikrát jsem jí i můj manžel vytknuli to, co mi/nám vadí a že si to nepřejeme - bez odezvy, resp. její chování jí přijde naprosto v pořádku a my jsme ti, kdo jí ubližují, neposlouchá ani jednoho z nás. Tchýně je takový diktátor, v její domácnosti vládne pevnou rukou, všichni se jí bojí, vždy bylo po jejím, a proto není zvyklá, že jí někdo vzdoruje. Když manžel v tomhle prostředí vyrůstal, je pak pro něj těžké obrátit o 180 stupňů, ale snaží se. Ví, že budu naštvaná, takže pochopil, že je lepší spokojená manželka, než spokojená matka. A jak jsi i napsala, já se nebudu před ní ponižovat a prosit ji, aby se chovala jinak, když se mi něco nelíbí, já spíš řeknu, že takhle už nikdy, protože pro mě překročila hranice a chová se nejmíň neslušně, což si nenechám líbit. A ona si to právě moc dobře uvědomuje a chová se tak schválně, aby mě naštvala. V podstatě mám pocit, že od počátku náš vztah s manželem se snaží rozbíjet. To je v pořádku, to je štěstí jejího syna nebo spíše její? Já mám svoji domácnost, budu mít svou rodinu a tam tchýně nemůže rozkazovat, budu rodičem a rodič má vychovávat a ne být vychováván.Znovu opakuji, že vím, že domluva a komunikace je nejlepší možné řešení. Ale v případě mé tchýně to nezabírá, dokud není po jejím, nebude nikdy spokojená, což není možné vždy a za všech situacích.Moc dobře si uvědomuji, že dítě potřebuje i prarodiče a že vše zlé budou vnímat, tchýně si ale toto neuvědomuje. Vím, že je bude brát jako své vlastní děti, já totálně přestanu existovat a mé děti bude proti mě stavět. A s tímhle člověkem se dá mluvit?

A ač to není milé, myslím, že tvůj přítel by měl za tebe bojovat o hodně víc.

Děkuji za názor. Byl to pro...Chcete děti, takže nejde dělat, že se neznáte. To není řešení...vlastně je, je to důvod k rozvodu.Děti potřebují rodiče i prarodiče...když žijí. A jsou vnímavé, když je zle. Takže musíš řešit situaci dokud je čas. Jsi chytrá žena, takže se dovolím zeptat: proč se nemůžeš s matkou své lásky sejít a říct jí, co tě mrzí? Bez invektiv, v pohodě.Hlavně to, že nemohou k vám chodit bez předchozí domluvy. Píšeš, že snaha byla, ale je problém říct: "promiň, ale když k nám chceš přijít, můžeš se předem ozvat?"Mně osobně bez předchozího ohlášení přišla tchyně jen jednou. Zeptala jsem se jí co chce, ona že jde na návštěvu, já že se neozvala, tak se ji nemůžeme věnovat. A byl klid.Jinak, má vlastní matka o mně a mé rodině ve vesnici prohlašuje, že za nimi nejezdíme, protože manžel má rakovinu....Že nás vydědila (to vem čert), mě jako dítě týrala (to nedokáži odpustit, ani se nesnažím), o tom jsem promluvila ve vesnici až já. Ale až po tom, co jsem se konečně naučila říkat slovo NE. A komunikovat.Takže "prťavá" rada: jestli opravdu nevíš kam dál, zajdi se poradit s psychologem, ale mám pocit, že ti řekne co my tady (tedy někteří) a hlavně, počkej ještě s děckem.A znovu opakuji: ty jsi sen každé tchyně, tak si važ své ceny a neponižuj se.

Viktorie, abyste si spolu...Děkuji za názor. Byl to pro mě takový balzám na dušičku. Bohužel manželovo rodina je hodně atypická. Žádný problém si neuvědomují nebo uvědomovat nechtějí, dokud jim syn jezdí domů... není s nimi žádná řeč. Jediné co je zajímá, aby na to nepřišlo okolí, to znamená, že se přetvařují a ostatním namluví pravý opak toho, co dělají - já zase vystupuju jako ta zlá, pochopitelně. Manžel vše o mých pocitech ví, samotného ho to mrzí i několikrát mě chránil a svým rodičům řekl, že chce, abych se u nich cítila vítaná. Bohužel ani to nepomohlo a jeho máma si prostě dělá, co chce. Šlape to teda jen do té doby, kdy se jí vyhoví. To ale nejde pořád že? Ani mou vinou, viz. příklad návštěv - mám objektivní důvody, kdy opravdu nechci žádnou návštěvu, časově, organizačně se to nehodí, a to myslím žádná návštěva, řekneme jí to i já i manžel, ona si z toho ale nic nedělá a přijede. Opravdu žádná domluva není možná, má svojí hlavu, kdy já jsem ta špatná,která jí sebrala syna a ona ze sebe dělá chudinku. Mě to zraňuje tím víc, když si myslím, že právě ona jediná by mohla pochopit, co všechno jsem pro jejího syna udělala a že to není samozřejmost. Kvůli tomu bych alespoň chtěla, aby mě nechala žít v klidu a míru, byla bych vděčná i za to, že budeme vystupovat tak, jako že se neznáme, neexistujeme, ale útoky proti mně nemůžu akceptovat. Je to takový začarovaný kruh a nevím, jak z něho ven.

Super rada. Nemyslím to...To není dobré,to už je hodně nápadné...

Neříkám, že mě to už...Viktorie, abyste si spolu sedly (hlavně bez chlapů) a pohovořily si na rovinu, to možné není? Abys jí řekla na rovinu, že už chcete dítě, ale chceš změnit stav mezi sebou a ní, abyste se respektovaly a zkusily se mít trochu rádi? Že tě mrzí jak na tebe nazírá?Přeci každá matka chce, aby její syn se měl dobře. A že jsi ho neopustila, když jsi nemohla vědět, jestli nebude mít po nehodě následky, je pro tebe nejlepší vysvědčení. Co bych za to dala, kdybych jednou měla takovou snachu. Jedině komunikace něco vyřeší, nebo aspoň nastaví vztahy tak, aby to bylo únosné.