Sebepoškozování

Pro T.Dovolíš mi, prosím, taky otázku... Jestli jsem dobře pochopila máš vztah k někomo, kdo si ubližuje? Zajímalo by mě, co bys udělal ty, kdyby právě za tebou přišla přítelkyně a řekla ti, jak příšerné jsou deprese a úzkosti, že si to ani neumíš představit, jak se cítí, když se řeže, že milování s tebou se jí nelíbí a dělá to jen pro to, že tě má moc ráda a nechce tě ztratit...?! Nechci, abys o tom uvažoval, jako co by, kdyby, ale už se stalo, už ti to řekla... Co uděláš? Tvá reakce? Moc díky za případnou odpověď.

Ozko, Pajko a IVO, vám všem moc díky za povzbuzení. Myslím, že dřív nezavolám, protože za prvé o tom rodiče nic netuší - samozřejmě - a já bych nenašla takhle brzo vhodnou výmluvu a za druhé mě už tohle stálo dost přemlouvání... a to nemluvě o pocitu, jak je mi při představě, že tam budu muset doopravdy jít. Ale nebojte, určitě tam půjdu, protože když už jsem zavolala, tak to nevzdám a ten měsíc to snad vydržím. Vydržela jsem to dost dlouho, další měsíc je nic. I když mě to poslední dva měsíce pěkně sebralo - deprese, úzkosti, trocha sebepoškozování, nespavost a záchvaty přejídání. /To musím jíst, nemám ani hlad ani chuť, jen jím, dokud se mi z toho nechce zvracet... :-( Nesnáším to a nenávidím se za to!/ P.S. Ještě by mě zajímalo, jestli se to i poprvé platí, když nemám doporučení?

Docela by me zajimalo to srovnani pred rokem,protoze mi opravdu pripadas hodne silna.Ja vim,ze to tak asi necitis,ale z meho pohledu to tak je.To co jsi prozila a jak se k tomu ted stavis ... Mozna jsem to nepochopil az tak uplne s tim otcem,ale to je dusledek toho ze hledam tvuj pribeh a skladam ho z utrzku :-)Jinak by me zajimalo jak dlouho znas Michala a za jakych okolnosti te poznal.Mozna to nekde je napsane,ale ja si to nevybavuji.Mozna te posloucham,protoze tvuj pribeh me muze hodnemu naucit.Ne snad to co se ti stalo,ale to,jak dal.A vidim,ze to jde.Jsi toho dukazem.I kdyz obcas asi udelas neco co neni nejlepsi.Ale to ze si to uvedomujes a mluvis o tom je cesta jak to zastavit. Kdyz si ublizis, myslis v tu chvili na to,ze te to bude stat usili zamaskovat to? A pro me dulezita otazka - kdyby Michal prisel a rekl ti,ze to chce slyset "cele" co bys udelala? Mej se zatim fajn a neublizuj si :-) Prosim.PS:Zvlastni ze dekujes ze posloucham,ja zase dekuju ze mas chut se o tom bavit.Kdo komu tim pomaha vic? :-)

Opravdu mám chuť trávit chvíle vánoční s rodiči. Asi je to paradox, že? Po tom všem... Ale s rodiči jsem Vánoce netrávila už 4 roky a tak chci vědět jaký to bude. Taky tam budou moji sourozenci, mladší ségra a starší brácha. Tak si myslím, že by to mohlo být docela fajn. Navíc se nebudu cítit tak osamělá, protože tam bude Michal a to je taky o něčem jiném. A navíc tam budeme jen jeden den. A kdyby se to nějak zvrhlo, tak tam budu mít Michala a ten mi určitě dodá odvahu to nějak řešit - třeba odejít. Naši se ke mně v dětství a dospívání nechovali dobře,ale teď je to lepší. Snad i proto, že už i já díky Michalovi dokážu někdy říct svůj názor a prosadit si svoje. Už nejsem ta zakřiknutá skoro mrtvá holka. Moje sebevědomí roste. Sice pomaloučku, ale roste. Ještě tak před půl rokem bych sem ani nedokázala napsat, ikdyž je to anonymní. Kdybys mě znal před rokem a teď, tak bys viděl ten velikej rozdíl. Nechci se tady vychloubat nebo něco podobnýho - já jen, že to jde, se změnit a nebýt zakřiknutá a uťáplá a vůbec s nikým nekomunikovat. Taková jsem byla celou dobu a teď je to rok a půl co jsem s Michalem a pomalinku se to lepší. Už se nebojím jít mezi lidi apod.... Je to tedy ještě v začátcích a je to ještě hodně křehký, ale lezu na horu jako horolezec. Občas to nejde, občas se musím vrátit, občas spadnu zpět, ale taky občas vylezu na další zachytný bod. Co se týče mých rodičů - myslím, že se snaží. A to oceňuju. Nenávidím je za to, co se mnou prováděli, ale jsou to moji rodiče a oni se teď opravdu snaží, tak jim v tom musím trochu pomoci. Snaha musí být z obou stran. Ale abych pravdu řekla, tak z těch Vánoc mám stejně pořád trochu strach. No uvidíme. Jo pro vysvětlenou - mám nevl. otce, který žije s mámou a to je ten, co se s ní hádá a pije s ní. Ale máma pije i bez něj. Ale můžu říct, že ho mám radši než mámu. Ikdyž mi sprostě nadával a byl hnusnej, tak na rozdíl od mojí mamy mě nikdy neuhodil. T. /promiň, nevím Tvé jméno/ jsi hodnej a milej a díky, že mě posloucháš!!!!

Budes se divit,ale chapu te.Teda myslim,ze presne mluvis o tom co potrebuji vedet a lepe pochopit z pohledu toho kdo je v tom.Tim myslim kdo ma ten problem(je to blby,ale musim to nejak nazvat)a reakce okoli (tvuj kluk) a pritom nebyt v problemu zainteresovan.Neuveritelne popisujes s nadhledem takoveto veci.Musim rict,ze ja bych reagoval stejne jako on,ale zjistuji ze jen ze starchu ze nebudu vedet jaka je skutecne pravda. A delat jako ze problem neni tim ze o tom nebudu mluvit ... tomu bych se branil i kdybych mel chvili trpet. Muj problem je defakto problem tveho kluka ... a ja mam moznost diky tvym odstavcum videt to z druhe strany.Musis byt (alespon pro me teda jsi) fakt odvazna,protoze tu jsi a i pres svizele o tom dokazes mluvit. Diky moc a vitam jakykoliv postreh z vaseho vstahu.PS:Snad dovol otazku ... cetl jsem pred chvili v jine rubrice ... opravdu mas chut travit vanoce s rodici ? Da se zmenit pohled na cloveka co je pricinou toho vseho ?

Pro T. Díky, že se mě snažíš chápat, fakt díky!!! Víš, já se děsně stydím za to, co jsem prožila a za to jaká jsem. Nenávidím se. A to Michal nechce slyšet. Víš, ono to je jako že nechce /né vědomě/ slyšet, co mě trápí, protože by potom byl z toho hodně špatnej. Když mám třeba depku, tak nejdřív se mě snaží utišit apod., ale když to nepomáhá, tak začne být nervózní a nepříjemný, jako, že mi je zase blbě, že se nesnažím apod. Myslím, že je to proto, že neví jak by mi měl pomoci. Ono je to se mnou totiž někdy dost těžký. Jsem děsně přecitlivělá, hodně náladová... a je úspěch už v tom, že Michal je pořád se mnou, že to ještě nevzdal. Je toho na něj hodně a kdybych mu měla říkat ještě pocity při milování a p¨ři poškozování se, tak by to asi nezvládl. Pro to o tom raději mluvím s odborníkem. Nemůžu po něm chtít, aby všechno chápal, aby mě ve všem toleroval apod.. Teď nevím, jestli jsem to dobře napsala a jestli tomu rozumíš, co píšu. A jaký máš ty na to názor? Jestli nechceš, nemusíš odpovídat. Snad ale snesu i tu nějakou kritiku. Byla bych vděčná za Tvůj názor. Ahojek.

Ahoj IVO, ano napsala jsi presne to co jsem chtel vedet.Uprimne, tvuj problem z teto stranky veci na kterou jsem se ptal me zajima cim dal vic,byt jsi mi odpovedela tak,ze vlastne uz nic nejde asi dodat. Asi to nejde jednoduse vysvetlit,ale o tve odpovedi se snazim premyslet prave z pohledu toho "tveho" kluka.Snazim se pochopit jak bych v takove situaci jednal ja.Jak bych chtel abys jednala ty a proc.A jak bych mohl pomoci k tomu aby jsi to tak chtela i ty.Pokud k tomu muzes neco dodat rad to uvitam i kdyz chapu,ze lepe se odpovida nez svevolne pise. Myslis ze tvuj kluk(Michal) by to nepochopil kdyby jsi mu rekla to co psycholozce nebo ze by se zhroutil nebo ze by te nechal nebo ze by se zmenil ? Ze by se nechtel milovat ? Diky a preju hezky den.

ANILO, je moc fajn, že ses objednala k psychologovi. Je to S U P E R!!!!Moc Ti držím všechny palce, aby jsi to zvládla a né, že tam nepůjdeš...Možná ale bys tam měla zavolat a říct, že je Ti mizerně, jestli by Tě mohli vzít dřív. čím dřív, tím líp. Budu na Tebe moc myslet a držet Ti palce. Pak nám určitě napiš jak to dopadlo. Móóóc Ti přeju ať Ti je aspoň trochu líp. DRŽ SE!!!

Pro T. Můj kluk o mých problémech ví, ale jen z deníků, které jsem mu dala přečíst. Chtěla bych s ním o tom mluvit i normálně, ale on je nešťastný, když vidí třeba jen když brečím apod. Nemá rád, když mě vidí smutnou, nešťastnou... Co se týče toho mýho sebeubližování, tak jsem mu to ze začátku říkala, ale byl z toho vždy hodně špatnej, tak mu to radši neříkaám abych mu nějak neublížila. A mé pocity při a po milování, tak ty říkám jenom psycholožce, protože můj kluk by to nezvládl a já ho opravdu nechci ztratit!!!! Vím, že by to nesl velmi špatně. On je moc hodnej,ale taky dost citlivej a nechce abych se trápila. Nevím jestli víš, proč mám takový blbý pocity při a po milování, ale souvisí to s mou minulostí. Michal-můj kluk, si myslí, že už jsem to překonala, co se týče toho milování, ale já jsem to nepřekonala a bojím se, že nikdy nepřekonám. Nechci se vzdávat naděje, že to nebude jednou dobrý, to né, ale mám tak hnusný vzpomínky, že teď si myslím, že se nikdy nedokážu moc milovat normálně. Ale myslím, že zvládnu, že si po tom milování už nebudu ubližovat. V to opravdu věřím, ale bude to asi ještě nějakou chvíli trvat. Nevím, jestli jsem Ti odepsala dobře a na to , co jsi chtěl, ale snažila jsem se. Kdyby ses chtěl ještě na něco zeptat, tak klidně můžeš-ráda, pokud to bude v mých silách odpovím. Ahoj.

To IVA: Myslel jsem to tak,jestli by ses za sebe stydela nebo bys to vubec nechtela rict svemu klukovi nebo co by pomohlo aby jsi to byla ochotna vse rict svemu klukovi jako sve psycholozce. Zabrany,pocity vse co vnimas ohledne situace kdy bys mela rici sve skutecne problemy a jejich priciny svemu klukovi.Diky A hodne sil ...

Anilo, chválím, tleskám!!!!, je to začátek, první krok k uzdravení, ale zítra tam zavolej znovu a donuť je, aby Tě vzali dřív, nejlépe hned. Potřebuješ pomoc hned. Neodkládej to, díky za každý den, kdy Ti bude líp...

Ani to bude zase fajn, kola se otáčej dál, jak je všechno dokola, tak bude zase dobře. Nevim jaký to je u psychiatra, ale všechno se dá přežít :o)) co nás nezabije to nás posílí :o/

Acho jo... je mi líp, ale dobře ne. Spala jsem jen tři hodiny, sotva se držím na nohou. Ta nic moc nálada je tu pořád... A snad v zoufalství dělá člověk velké věci - dokázala jsem zavolat do psychologické ordinace a jsem objednaná zhruba za měsíc. Nemůžu uvěřit, že jsem to udělala... Mám z toho trošičku strach... nebo trošičku velikánskej strach. :-) Ale když už jsem tak daleko, tak to nemůžu vzdát..., pokud vůbec ještě ten měsíc přežiju... Je mi zle! :-((

Dominiko, pořád jsem tu. Jsem pro, ale jak se chceš domluvit? Nechce se mi, aby o tom kdekdo věděl. Mám chat, na který chodím...není český...v příspěvcích můžeš najít můj mail, tam se můžeme domluvit...

Pajkóóóóóóó...jsi tu? Nebo ses mi ztratila? Neměla bys někdy v tomhle tejdnu čas na ten chat?..

to Iva: Ivi držím ti pěsti, ať se s tím co nejvíc vyrovnáš. Vypadáš jako velmi inteligentní holka, máš to v hlavě srovnaný a věřím že to zvládneš. Přítel a psycholožka ti jistě pomohou. S tím prvopočtečním problémem jsem si to myslela. Hodně zdaru. Nela

ANILO, prosím nevzdávej to. Já to moc dobře znám, ale věř, že to přejde a bude zase líip. Já vím, že tohle teď slyšet asi nechceš, ale prosím VYDRŽ a nevzdávej to.

Pro T. moc nerozumím tvojí otázce. Ráda Ti odpovím, ale zkus to formulovat trochu jinak, já Ti fakt nerozumím. Díky.

Zase jsem nebyla schopná dochodit poslední tři dny školy, natož tam nad něčím přemýšlet. Dneska je to hrozný! Ta úzkost je příšerná. Táhne mě to zase někam do nepřítomnosti. Je mi zle a už nemůžu, nesnesu tu "bolest". Chtěla bych umřít.....

IVO můžu se tě zeptat na tvuj pocit kdyby jsi měla říct to co tu píšeš nebo lépe řečeno to co jsi řekla své psycholožce (cituji:Chodím k psycholožce, která je moc fajn.Dlouho mi trvalo než jsem k ní měla důvěru.Je jediný člověk, který ví úplně vše, co se stalo.Moc mi pomáhá,ale vzpomínky jsou děsné.) i svému klukovi? Díky moc za případnou odpověď.